16 C 151/2021-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně jako zaměstnavatelka se proti žalované coby své zaměstnankyni domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení jejího pracovního poměru ze dne 2. 2. 2021 se zdůvodněním, že za listopad 2020 žalovaná obdržela vyšší mzdu, než na kterou měla nárok, a za prosinec téhož roku mzdu pouze nepatrně nižší, načež žalobkyně nedoplatek vyrovnala ihned, jakmile vypočítala jeho správnou výši. Žalovaná kromě toho vždy obdržela přesně to, co bylo uvedeno ve výplatnici. Došlo tedy k pouhé účetní chybě, na niž ustanovení zákoníku práce o okamžitém zrušení pracovního poměru kvůli nevyplacení mzdy nedopadá. Výši mzdy navíc určila účetní, nikoli žalobkyně. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že přinejmenším za prosinec 2020 bylo žalované vyplaceno méně, než vyplaceno být mělo, pročež bylo okamžité zrušení platné. Žalobkyně navíc žalované nesdělila, že trvá na tom, aby pro ni dále pracovala, pročež pracovní poměr v každém případě zanikl na základě zákonné nevyvratitelné domněnky ke dni 2. 2. 2021, takže žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. 3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z úřední činnosti je mu známo, že žaloba byla podána dne 6. 4. 2021. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalovaná u žalobkyně působila na úvazek 8 hodin denně. Za prosinec 2020 měla žalobkyně žalované vyplatit vyšší částku, než je uvedena v původní výplatnici za tento měsíc (dále jen„ původní výplatnici“). Z důkazů vyplynula tato skutková zjištění. Žalobkyně působila u žalované v pracovním poměru dokumentačního pracovníka na úvazek 8 hodin denně a 40 hodin týdně, přičemž mzda měla být vyplácena 15. dne v měsíci, práce žalobkyně byla zařazena do skupiny 5 a podle mzdového výměru ze dne 1. 9. 2011, který platil až do okamžiku platnosti výměru příštího, činila základní mzda 12 800 Kč (pracovní smlouva, mzdový výměr). Podle původní výplatnice za listopad 2020 činila mzda žalované 14 600 Kč měsíčně, mělo jí být vyplaceno 2 997 Kč čistého za 40 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 87 Kč. Na výplatnici je poznámka„ doplatek ZP do minimální mzdy: 347 Kč“ Žalované bylo skutečně vyplaceno 2 997 Kč (původní výplatnice za listopad 2020, výplatní listina mezd za listopad 2020). Podle původní výplatnice za prosinec 2020 činila mzda žalované 16 000 Kč měsíčně, mělo jí být vyplaceno 10 385 Kč čistého za 126,50 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 87 Kč. Žalované bylo skutečně vyplaceno 10 385 Kč (původní výplatnice za prosinec 2020, výplatní listina mezd za prosinec 2020). Žalovaná dne 2. 2. 2021 předala žalobkyni dokument nazvaný okamžité zrušení pracovního poměru, které zdůvodnila tím, že jí žalobkyně nevyplatila část mzdy za listopad 2020, splatné 15. 12. 2020, ve výši 4 480 Kč (zatímco žalovaná měla obdržet částku 7 480 Kč, obdržela pouze 3 000 Kč dne 23. 12. 2020), a část mzdy za prosinec téhož roku, splatné 15. 1. 2021, ve výši 5 935 Kč (zatímco žalovaná měla obdržet částku 16 320 Kč, obdržela pouze 10 385 Kč, viz okamžité zrušení pracovního poměru). Žalobkyně pak žalovanou informovala, že mzdu za oba měsíce přepočítala a dospěla k závěru, že za listopad na mzdě vznikl přeplatek 86 Kč, za prosinec pak nedoplatek 826 Kč, přičemž bylo žalované vyplaceno vždy to, co bylo uvedeno na výplatní pásce. Žalobkyně neuvedla, že trvá na tom, aby pro ni žalovaná dále pracovala (vyrozumění o výsledku prověření námitky ze dne 19. 2. 2021, stanovisko zaměstnavatele k okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne 22. 2. 2021). Žalobkyně pak vystavila opravené výplatnice, podle nichž mzda za listopad 2020 činila 19 600 Kč měsíčně, žalované mělo být vyplaceno 2 911 Kč čistého za 31,50 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 117 Kč, mzda za prosinec 2020 činila 19 600 Kč měsíčně, žalované mělo být vyplaceno 11 211 Kč čistého za 123 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 107 Kč (opravené výplatnice, výplatní listiny mezd za listopad a prosinec 2020). Žalobkyně žalované dne 23. 2. 2021 zaslala částku 7 206 Kč (kopie poštovní poukázky typu C, kopie dodejky). Žalovaná nechala [právnická osoba] zpracovat alternativní výplatnice, podle kterých by její čistá mzda za listopad 2020 při 168 odpracovaných hodinách, hodinové mzdě 129,70 Kč a měsíční mzdě 21 700 Kč činila 8 276 Kč, za prosinec téhož roku při 184 odpracovaných hodinách, hodinové mzdě 129,70 Kč a měsíční mzdě 21 700 Kč pak 14 942 Kč (alternativní výplatnice). Výše jmenované důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu závažné a věrohodné. Soud neprovedl důkazy stran mzdy žalované za jiné měsíce, než byly listopad a prosinec 2020, protože důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru byla pouze mzda za zmíněné dva měsíce. Soud neprovedl důkazy stran počtu skutečně odpracovaných hodin ani podrobného objasnění způsobu výpočtu mzdy, poněvadž taková skutková zjištění nebyla z níže vysvětlených důvodů relevantní pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žaloba byla podána dne 6. 4. 2021. Žalobkyně působila u žalované v pracovním poměru dokumentačního pracovníka na úvazek 8 hodin denně a 40 hodin týdně, přičemž mzda měla být vyplácena 15. dne v měsíci, práce žalobkyně byla zařazena do skupiny 5 a podle mzdového výměru ze dne 1. 9. 2011, který platil až do okamžiku platnosti výměru příštího, činila základní mzda 12 800 Kč. Podle původní výplatnice za listopad 2020 činila mzda žalované 14 600 Kč měsíčně, mělo jí být vyplaceno 2 997 Kč čistého za 40 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 87 Kč. Na výplatnici je poznámka„ doplatek ZP do minimální mzdy: 347 Kč“ Žalované bylo skutečně vyplaceno 2 997 Kč. Podle původní výplatnice za prosinec 2020 činila mzda žalované 16 000 Kč měsíčně, mělo jí být vyplaceno 10 385 Kč čistého za 126,50 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 87 Kč. Žalované bylo skutečně vyplaceno 10 385 Kč. Žalovaná dne 2. 2. 2021 předala žalobkyni dokument nazvaný okamžité zrušení pracovního poměru, které zdůvodnila tím, že jí žalobkyně nevyplatila část mzdy za listopad 2020, splatné 15. 12. 2020, ve výši 4 480 Kč, a část mzdy za prosinec téhož roku, splatné 15. 1. 2021, ve výši 5 935 Kč. Žalobkyně pak žalovanou informovala, že mzdu za oba měsíce přepočítala a dospěla k závěru, že za listopad na mzdě vznikl přeplatek 86 Kč, za prosinec pak nedoplatek 826 Kč, přičemž bylo žalované vyplaceno vždy to, co bylo uvedeno na výplatní pásce. Žalobkyně neuvedla, že trvá na tom, aby pro ni žalovaná dále pracovala. Žalobkyně pak vystavila opravené výplatnice, podle nichž mzda za listopad 2020 činila 19 600 Kč měsíčně, žalované mělo být vyplaceno 2 911 Kč čistého za 31,50 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 117 Kč, mzda za prosinec 2020 činila 19 600 Kč měsíčně, žalované mělo být vyplaceno 11 211 Kč čistého za 123 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 107 Kč. Žalovaná nechala [právnická osoba] zpracovat alternativní výplatnice, podle kterých by její čistá mzda za listopad 2020 při 168 odpracovaných hodinách, hodinové mzdě 129,70 Kč a měsíční mzdě 21 700 Kč činila 8 276 Kč, za prosinec téhož roku při 184 odpracovaných hodinách, hodinové mzdě 129,70 Kč a měsíční mzdě 21 700 Kč pak 14 942 Kč. 5. Soud kvalifikoval právní základ žaloby jako pracovní poměr (§ 33n ve spojení s § 364 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p.“). Žaloba byla včasná, poněvadž ji žalující zaměstnavatelka podala do 2 měsíců ode dne, kdy měl daný pracovní poměr skončit okamžitým zrušením (§ 72 z. p.); pracovní poměr měl skončit 2. 2. 2021, žaloba byla podána 6. 4. téhož roku, avšak posledního dne lhůty, 2. 4. 2021, byl Velký pátek, a 5. 4. Velikonoční pondělí, pročež se poslední den posunul právě na den 6. 4. 2021 (§ 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Včasné bylo též okamžité zrušení, jelikož se žalovaná o jeho důvodu v podobě nevyplacené části mzdy dozvěděla nejdříve 15. 12. 2020 co do listopadové mzdy, přičemž od tohoto dne do předání okamžitého zrušení žalobkyni neprošly ani 2 měsíce (§ 59 z. p.). Soud dále zkoumal otázku, zda není okamžité zrušení neplatné z důvodu, který by vyplynul z tohoto právního jednání samotného. Okamžité zrušení je písemné a bylo předáno žalobkyni (§ 60 třetí věta z. p.). Žalovaná v něm také jasně řekla, co pokládá za jeho důvod a nevyplacenou část mzdy dokonce přesně vyčíslila (§ 60 první věta z. p.). Okamžité zrušení tudíž nebylo neplatné z těchto příčin. Bylo nicméně předčasné co do prosincové mzdy. Podle § 56 odst. 1 písm. b) z. p. totiž