16 C 261/2021-49 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. se zdůvodněním, že s žalovaným dne 17. 12. 2018 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru následně došlo k navýšení limitu na částku 32 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle odst. 4.1 Smlouvy zavázal platit úrok a dále poplatky dle odst. 4.2 Smlouvy dle platného Ceníku. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového rámce, tj. ve výši 400 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dle smlouvy má žalobkyně právo, v případě, že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru, zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného Ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila žalobkyně svého práva a prohlásila dne 31. 7. 2020 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem 19 000 Kč. Z výpisů z jeho účtu bylo pro žalobkyni při posuzování jeho úvěruschopnosti patrno, že tato výše odpovídá průměrné příchozí mzdě z měsíců předcházejících úvěrové žádosti. Žalovaný v žádosti uvedl další výdaje ve výši 6 800 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 11 140 Kč. Žalovaný v žádosti neuvedl žádné splátky mimo Českou spořitelnu. [příjmení] dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr v ČS se splátkou 937 Kč, revolvingový úvěr s limitem 31 000 Kč a splátkou 1 550 Kč (poskytnut v červnu 2019), a kontokorentní úvěr s limitem 25 000 Kč se splátkou 2 083 Kč. Kontokorent byl navýšen dne 2. 7. 2019. Revolvingový úvěr byl navýšen na 34 000 Kč se splátkou 1 700 Kč. Po navýšení bylo splátkové zatížení 4 720 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval. 3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci dne 17. 12. 2018 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala n jeho žádost i opakovaně poskytnout revolvingový úvěr do limitu 8 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z limitu, tedy 400 Kč, vždy 20. dne v měsíci s úrokem ve výši 16,90 % ročně. Úvěr měl být veden na účtu č. [bankovní účet] (smlouva o úvěru). Na základě dodatku ze dne 4. 7. 2019 byl úvěrový limit navýšen na 32 000 Kč a měsíční splátky na 1 600 Kč (5 %, viz dodatek ke smlouvě). Ke dni 22. 3. 2021 žalovaný splatil 33 389,64 Kč. Do prodlení se dostal velmi záhy a splácel nepravidelně a většinou méně, než měl (dokument„ podklady pre súdne konanie,“ výpisy z úvěrového účtu). Žalobkyně soudu ani přes jeho výzvu nepředložila žádný důkaz o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím původního úvěru v částce 8 000 Kč. K analýze úvěruschopnosti před zvýšením úvěrového rámce pak žalobkyně předložila výpis z firemního softwaru a výpisy z jeho účtu za dobu od 1. 1. do 31. 5. 2019, přičemž výpisy skýtají ucelený obraz o finanční situaci žalovaného v dané době. Vyplynulo z nich, že se na účtu s výjimkou ledna na konci každého měsíce nacházel záporný zůstatek: ke dni 2. 2. 2019 - 3 970,73 Kč, ke dni 31. 3. 2019 - 4 909,58 Kč, ke dni 30. 4. 2019 - 12 910,01 Kč, ke dni 31. 5. 2019 - 8 307,67 Kč. Záporný zůstatek tudíž narůstal. Je sice pravdou, že měl žalovaný k účtu sjednáno povolené přečerpání postupně ve výši 5 000 Kč, 17 000 Kč a 22 0000 Kč. Avšak kvůli zápornému zůstatku nebyly provedeny některé platby, např. ve prospěch [právnická osoba] a bankovní poplatky. Žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr v ČS se splátkou 937 Kč, revolvingový úvěr s limitem 31 000 Kč a splátkou 1 550 Kč (poskytnut v červnu 2019), a kontokorentní úvěr s limitem 25 000 Kč se splátkou 2 083 Kč (výpis z firemního softwaru, výpisy z účtu žalovaného). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Účastníci dne 17. 12. 2018 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala n jeho žádost i opakovaně poskytnout revolvingový úvěr do limitu 8 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z limitu, tedy 400 Kč, vždy 20. dne v měsíci s úrokem ve výši 16,90 % ročně. Úvěr měl být veden na účtu č. [bankovní účet]. Na základě dodatku ze dne 4. 7. 2019 byl úvěrový limit navýšen na 32 000 Kč a měsíční splátky na 1 600 Kč. Ke dni 22. 3. 2021 žalovaný splatil 33 389,64 Kč. Do prodlení se dostal velmi záhy a splácel nepravidelně a většinou méně, než měl. Žalobkyně soudu ani přes jeho výzvu nepředložila žádný důkaz o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím původního úvěru v částce 8 000 Kč. K analýze úvěruschopnosti před zvýšením úvěrového rámce pak žalobkyně předložila výpis z firemního softwaru a výpisy z jeho účtu za dobu od 1. 1. do 31. 5. 2019, přičemž výpisy skýtají ucelený obraz o finanční situaci žalovaného v dané době. Vyplynulo z nich, že se na účtu s výjimkou ledna na konci každého měsíce nacházel záporný zůstatek: ke dni 2. 2. 2019 - 3 970,73 Kč, ke dni 31. 3. 2019 - 4 909,58 Kč, ke dni 30. 4. 2019 - 12 910,01 Kč, ke dni 31. 5. 2019 - 8 307,67 Kč. Záporný zůstatek tudíž narůstal. Je sice pravdou, že měl žalovaný k účtu sjednáno povolené přečerpání postupně ve výši 5 000 Kč, 17 000 Kč a 22 0000 Kč. Avšak kvůli zápornému zůstatku nebyly provedeny některé platby, např. ve prospěch [právnická osoba] a bankovní poplatky. Žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr v ČS se splátkou 937 Kč, revolvingový úvěr s limitem 31 000 Kč a splátkou 1 550 Kč (poskytnut v červnu 2019), a kontokorentní úvěr s limitem 25 000 Kč se splátkou 2 083 Kč. 5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako zaniklý závazek z bezdůvodného obohacení (§ 2991n, § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.,“ § 2395n o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Měla převzít právní povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušným úrokem. Ani přes výzvu soudu, aby tvrdila a předložila ke svým tvrzením důkazy stran okolnosti, zda posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, žalobkyně zareagovala pouze tvrzeními a důkazními návrhy vztahujícími se až ke zvýšení úvěrového rámce v červenci 2019, nikoli však k poskytnutí původního úvěru v roce 2018. Proto soud nařídil jednání, k němuž se žalobkyně ani její zástupkyně nedostavily, čímž se připravily o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb. (dále„ o. s. ř.“). Soud pak případ projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.) a s ohledem na fakt, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní ve vztahu k tomuto posouzení úvěruschopnosti, vyšel z negativní skutkové domněnky, že posouzena nebyla. Již to samo o sobě znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná a nemohla být posléze účinně změněna dodatkem (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Pokud jde o zvýšení úvěrového limitu na 32 000 Kč, žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v míře předvídané zákonem. Chybné a tudíž protiprávní nicméně bylo její následné rozhodnutí úvěrový rámec zvýšit, protože ze zjištěných informací vyplynula objektivní pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Vyšlo totiž najevo, že žije na dluh a není schopen plnit některé své závazky. Nebyl schopen zajistit, aby se na účtu nacházel kladný zůstatek a navíc měl další úvěry. Je tedy očividné, že i kdyby splátky 1 600 Kč měsíčně hradil, dělo by se tak jen díky jinému – kontokorentnímu – úvěru. S touto logikou by ovšem žalobkyně žalovanému mohla prakticky donekonečna poskytovat n