40 C 25/2020-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15.400 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy nazvané smlouva o půjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále i jen banka) dne 22.2.2016, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 1.700 Kč, z toho 10.000 Kč jako samotnou zápůjčku a 7.400 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně), a to formou 58 týdenních splátek po 300 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 3.4.2017. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud uhradil žalobkyni toliko částku 2.000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 6.12.2020 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11.177 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku III., IV. tohoto rozsudku, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy nazvané smlouva o půjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále i jen banka) dne 3.12.2015, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 19.393 Kč, z toho 12.000 Kč jako samotnou zápůjčku a 7.092 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 20,98 % ročně), a to formou 43 týdenních splátek po 451 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 4.10.2016. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud uhradil žalobkyni toliko částku 8.216 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 6.12.2020 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 1.9.2020 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 7 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 14.9.2020, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru ohledně prvního žalovaného nároku, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 22.2.2016, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 7.400 Kč, a to obojí v 58 týdenních splátkách po 58 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno ustanovení, dle kterého zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru, a to na základě zákaznické karty, v nichž však zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance uhradil po celou dobu smluvního vztahu pouze částku 2.000 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru ohledně druhého žalovaného nároku, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 3.12.2015, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 7.092 Kč, a to obojí v 43 týdenních splátkách po 451 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno ustanovení, dle kterého zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru, a to na základě zákaznické karty, v nichž však zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance uhradil po celou dobu smluvního vztahu pouze částku 8.216 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. 6. Soud se v daném případě ohledně prvního žalovaného nároku zabýval otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných v této smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků ze zápůjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí zápůjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 7.400 Kč za poskytnutí půjčky 10.000 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky na dobu 58 týdnů představuje 74 % celé jistiny zápůjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úroky (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující několikanásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zápůjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky v zápůjčce pro jejich nepřiměřenou výši jako úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 547 ve spojení s § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního ujednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala by strana neplatnost včas. Smlouva o zápůjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o zápůjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo. Právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova], přitom uzavřela s žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávek proto byly pohledávky vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedeny ze [právnická osoba] na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostaly. 7. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Žalovaný podle