8 C 107/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 13. 12. 2019 do zaplacení a v kapitalizované výši 505,48 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 050 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a naopak se zavázala splatit tuto jistinu do 4. 10. 2018. Žalovaná nezaplatila ničeho a tato pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 a výzvou před podáním žaloby ze dne 7. 9. 2020 včetně podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje. 4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 5 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedené ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně netvrdila, zda a jak její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, o kterou se žalovaná obohatila, a proto jí soud zavázal tuto částku žalobkyni vrátit. S povinností vrátit tuto částku se žalovaná dostala do prodlení dne 22. 1. 2020, po uplynutí lhůty k úhradě uvedené v oznámení o postoupení pohledávky a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku a ve zbývající části žalobu zamítnul jako nedůvodnou (výrok II.). 10. Žalobkyně vzala svou žalobu zpět o částku 2 150 Kč, proto soud co do této části řízení zastavil, dle ustanovení § 96 o.s.ř. 11. Protože žádný z účastníků nebyl v řízení úspěšný, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.