8 C 131/2021-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5 721 Kč, úroku v kapitalizované výši 1 174 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 471 Kč od 6. 9. 2018 do zaplacení a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 250 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku splácet včetně úroku ve výši 8,5 % ročně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a dluží na jistině úvěru 5 471 Kč. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly žalobkyní učiněny žádná tvrzení. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba] a tato společnost postoupila tutéž pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], platební informace – výpis z účtu ze dne 6. 4. 2018, oznámení o postoupení pohledávky z 7. 11. 2020, výzvy k úhradě z 7. 11. 2020 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 8,5 % ročně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání, v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru včetně úroku a poplatků nebo ve výši 1 000 Kč pokud by šlo o částku vyšší. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla žádná tvrzení a nepředložila žádné důkazy. Dopisem ze dne 7. 11. 2020 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 3 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 7. 11. 2020. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 6 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně netvrdila a ničím neprokázala, že její právní předchůdce zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 529 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 5 471 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 7. 11. 2020, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 10. 11. 2020 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 13. 11. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9 % ročně od 14. 11. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože byla žalobkyně ve sporu neúspěšná pouze v nepatrné části, přiznal jí soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč což po navýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 400 Kč činí celkem 1 489 Kč.