8 C 175/2021-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 98 636 Kč, úroku ve výši 19,63 % ročně z částky 44 502 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení a za dobu do 16. 7. 2020 v kapitalizované výši 9 560,78 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 44 502 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení a za dobu do 16. 7. 2020 v kapitalizované výši 4 748,73 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 49 464 Kč (úroková sazba 19,63 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku 112 464 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 124 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 4. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 3 124 Kč a dluží částku 98 936 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 44 502 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 26. 8. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z čtených listin, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zákaznické karty žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky z [datum], výzvy k úhradě z [datum] a ze dne [datum] včetně podacího lístku, výpisu z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum], oznámení o zesplatnění ze dne [datum] a rozsudků [název soudu] č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací], byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 49 464 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 18 000 Kč, v 36 měsíčních splátkách po 3 124 Kč, dle splátkového kalendáře. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2017 zaměstnancem s pravidelnou měsíční mzdou 20 368 Kč, což bylo ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 celkem 12 410 Kč, z čehož výdaje na bydlení v nájemním bytě měly činit 4 000 Kč a splátky úvěrů 4 000 Kč. Z výše uvedených rozsudků okresního soudu ve [obec] však bylo zjištěno, že v době uzavírání úvěrové smlouvy dne [datum] splácel žalovaný další úvěry v celkové výši 4 649 Kč měsíčně společnostem [právnická osoba] a [právnická osoba], společnosti [právnická osoba] dlužil na nesplaceném úvěru 12 000 Kč a [právnická osoba] 4000 Kč s příslušenstvím. Dopisem ze dne [datum] mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena [datum]. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 45 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty, avšak nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Nijak však nebyly ověřovány výdaje a právní předchůdce žalobkyně se spokojil s tvrzením, že náklady žalovaného, který bydlí v nájemním bytě, činí pouze 12 410 Kč měsíčně, z čehož splátky jiných úvěrů mají činit 4 000 Kč měsíčně. Výše uvedenými důkazy však bylo prokázáno, že splátky úvěrů byly v době uzavírání smlouvy vyšší a žalovaný navíc dlužil dalším úvěrujícím a nesplacených úvěrech 16 000 Kč s příslušenstvím, z čehož je patrno, že není schopen své úvěry splácet. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 3 124 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 41 876 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 26. 8. 2020, který mu byl doručován následujícího dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 30. 8. 2020 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 9. 9. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 10. 9. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 986 Kč.