8 C 19/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 15 506,01 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 996,92 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a za dobu do 20.5.2020 v kapitalizované výši 905,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 996,92 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a za dobu do 20.5.2020 v kapitalizované výši 637,37 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 674 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 430 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 642 Kč a úhrady za hotovostní platby 1 260 Kč. Celkovou částku 13 006 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14-ti pravidelných měsíčních splátkách po 929 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29.10.2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradil a dluží na jistině částku 5 996,92 a na poplatcích 5 009,09 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], žádosti o úvěr ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky z 24.7.2020, výzvy k úhradě z 11.11.2020 včetně podacího lístku, ze smlouvy o nájmu ze dne 16.5.2018 a výplatních pásků žalované za měsíce květen a červen 2018 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 674 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 5 332 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 929 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo do žádosti o úvěr uvedeno, že dosahuje čisté měsíční mzdy 10 878 Kč (dle výplatních lístků činila za dva měsíce v průměru 9 760,50 Kč). Celkové výdaje měly činit v roce 2018 celkem 9 412 Kč, z čehož náklady na bydlení měly činit 3 410 Kč, přestože dle nájemní smlouvy činila výše nájemného 13 500 Kč měsíčně a zálohy na služby 1 400 Kč měsíčně a žalovaná byla nájemcem spolu s [jméno] [příjmení] Náklady na jídlo, dopravy a osobní náklady měly činit 5 590 Kč měsíčně a ze mzdy žalované bylo sráženo 412 Kč. Dopisem ze dne 24.7.2020 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a předžalobní výzvou z 11.11.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 26.11.2020. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 7 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do žádosti o úvěr a předložila důkazy prokazující pouze zjišťování příjmu, t.j mzdy a výdajů ve formě nájemného. Navíc dokazováním bylo zjištěno, že do žádosti uvedl čistou mzdu 10 878 Kč měsíčně, která neodpovídala výplatním lístkům (9 760,50 Kč). Náklady na bydlení byly v žádosti uvedeny ve výši 3 410 Kč, byť nájemné, které se žalovaná ve smlouvě zavázala platit s druhým nájemcem činilo 13 500 Kč měsíčně a zálohy na služby 1 400 Kč měsíčně. Neověřoval další výdaje a spokojil se s tvrzením, že činí pouze 5 590 Kč měsíčně a žalované je ze mzdy sráženo 412 Kč. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 2 000 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 5 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 11.11.2020, ve kterém byla stanovena lhůta k vrácení dluhu do 26.11.2020. Po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s vrácením dlužné částky a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 10 % ročně od 27.11.2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.