8 C 190/2021-33 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 10 300 Kč, úroku ve výši 10,75% ročně z částky 5 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 608 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a za dobu do 20. 5. 2021 v kapitalizované výši 684,31 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 28 % a úplaty a poplatků v celkové výši 3 650 Kč. Celkovou částku 8 650 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 650 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a dluží na jistině 5 000 Kč, na úroku 608 Kč, na úhradách za poskytnutí úvěru 592 Kč, úhradách za administrativní činnost 600 Kč a smluvní pokutě 3 500 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované včetně finanční analýzy, smlouvy o nájmu, pracovní smlouvy a výplatních lístků za měsíce říjen 2017, leden 2018 a listopad 2017, přehledu plateb žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020, výzvy k úhradě z 18. 12. 2020 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 25,85 % ročně a administrativní poplatky v celkové výši 2 250 Kč, v 13 měsíčních splátkách po 650 Kč, počínaje osmým kalendářním dnem počínaje měsícem následujícím po měsíci od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2018 zaměstnancem a dosahovala čistého příjmu 8 176 Kč. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 celkem 6 050 Kč, z čehož náklady na bydlení a energii za domácnost činily 9 100 Kč, náklady na stravování 3 000 Kč a žalovaná má vyživovací povinnost k jednomu nezl. dítěti. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a dopisem z 18. 12. 2020 byla vyzvána k úhradě dluhu do 2. 1. 2021. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 5 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do její žádosti o poskytnutí úvěru. Dle předložených výplatních lístků žalobkyně v měsících říjen 2017 až leden 2018 dosáhla v průměru na čistou mzdu ve výši 6 720 Kč, když pracovní poměr byl sjednán do 31. 3. 2018, jak vyplývá z pracovní smlouvy. Výše nájemného včetně záloh na služby činila 9 100 Kč měsíčně. Příjem druha žalovaného nebyl ničím ověřován a úvěrující se spokojil se s tvrzením, že příjmy domácnosti činí 23 176 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 1 850 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 3 150 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 18. 12. 2020, ve kterém byla stanovena lhůta k úhradě dluhu do 2. 1. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 3. 1. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.