8 C 2/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplatit částku 7 550 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 561,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 505,63 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 5 814,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 814,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení částky 8 400 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 045,94 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 764,96 Kč, úrok ve výši 23,72 % z částky 6 469,03 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 469,03 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku 17 400 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 11. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 9 850 a dluží částku 7 550 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 5 814,52 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 1 735,38 Kč. Dne [datum] byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku 26 100 Kč se zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 6. 8. 2018. Žalovaný uhradil pouze částku 17 700 Kč a dluží částku 8 400 Kč, která sestává z dlužné jistiny 6 469,03 Kč a poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum] a [datum], zákaznickými kartami žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019, výzvou k úhradě z 30. 4. 2020 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] a [datum] dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle které [právnická osoba] na základě prvé z těchto smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Na základě druhé smlouvy poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a ten se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2017 zaměstnancem a měl pobírat čistou mzdu 7 800 Kč měsíčně, resp. 9 883 Kč, ověřenou výplatními páskami. Další příjmy ve výši 7 673 Kč, (dle druhé karty) nebyly nijak specifikovány. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 měsíčně 8 500 Kč, případně 9 300 Kč (dle druhé karty), z nichž splátky úvěru činily 1 800 Kč. Žalovaný splatil na půjčku poskytnutou [datum] celkem 17 700 Kč a na druhou půjčku 9 850 Kč. Dopisem ze dne 29. 11. 2019 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Vycházel ze zjištění, že žalovaný byl v roce 2017 zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem 7 800 Kč resp. 9 833 Kč (dle karty z [datum]), což ověřil výplatními páskami. Další příjmy měla tvořit blíže neurčená státní podpora ve výši 7 673, která nebyla dle karty žalovaného ověřena ničím. Výdaje žalovaného, který má mít vyživovací povinnost k jednomu dítěti, měly činit 8 500 Kč měsíčně, resp. 9 300 Kč měsíčně (dle druhé karty) z toho výdaje na bydlení 4 500 Kč resp. 5 500 Kč a ty nebyly ověřeny ničím. Pokud by věřitel porovnal skutečně ověřené příjmy žalovaného z jeho výdaji, musel by dojít k závěru, že žalovaný nemá prostředky na splácení úvěrů, aniž by se zadlužil. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] a ze dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 9 850, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 150 Kč. Dle smlouvy ze dne [datum] obdržel žalovaný částku 15 000 Kč a dosud vrátil částku 17 000 Kč, proto dle této smlouvy nedluží žalobkyni ničeho. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 30. 11. 2019, který mu byl doručován 13. 12. 2019 prostřednictvím České pošty, s.p.. Při řádném doručování b