8 C 209/2021-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 7 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 11. 5. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o. se sídlem v Praze smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit do 10. 5. 2019 včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 080 Kč. Žalovaná byla původním věřitelem lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a úvěruschopnost žalované byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni dle smlouvy ze dne 3. 12. 2020, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho a dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky z 2. 2. 2021, výzvy k úhradě z 2. 2. 2021 včetně podacího lístku a výpisu z účtu č. [bankovní účet] byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o poplatek ve výši 1 080 Kč do 10. 5. 2019. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána výpočtem mezi jejími příjmy a výdaji, které nebyly blíže specifikovány a nebylo předloženo nic k tomuto zkoumání. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do tří dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena téhož dne. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 6 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací z veřejně dostupných databází, avšak nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná nevrátila ničeho. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 6 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 2.2.2021, který jí byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p.. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 5. 2. 2021 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 8. 2. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 9. 2. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu 70 %, představující rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 400 Kč činí celkem 1 489 Kč 70 % nákladů tedy přestavuje 1 042 Kč.