8 C 227/2021-103 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovaným společně a nerozdílně zaplacení částky 558 365,65 Kč s úrokem ve výši 6,1 % ročně od 10. 10. 2020 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 10. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že prvý žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o stavebním spoření a na základě této smlouvy požádali žalovaní o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Dne [datum] žalobkyně s žalovanými uzavřela smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, na základě které žalovaní vyčerpali meziúvěr a byli povinni hradit úroky z tohoto meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 2 950 Kč, počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru. Od 1. 10. 2018 byli povinni hradit tyto úroky v měsíčních splátkách ve výši 3 050 Kč, o čemž byli informováni dopisem ze dne 3. 10. 2018. Od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy byli žalovaní povinni provádět pravidelné měsíční vklady ve výši 1 560 Kč na vkladový účet stavebního spoření. Žalovaní řádně neplatili sjednané splátky a nečinili pravidelné vklady na vkladové účty stavebního spoření, proto žalobkyně dopisem ze dne 2. 10. 2020 v souladu s obecnými úvěrovými podmínkami odstoupila od úvěrové smlouvy a požadovala úhradu pohledávky nejpozději do 30. 9.2020. Ke dni účinnosti odstoupení, tj. k 30. 9. 2020 pohledávka představovala částku 614 700 Kč, která byla tvořena jistinou (poskytnutým a nesplaceným meziúvěrem ve výši 600 000 Kč) a nesplacenými úroky ve výši 14 700 Kč. Dne 30. 9. 2020 provedla žalobkyně zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu ve výši 53 703,93 Kč proti této své pohledávce a po tomto započtení činila pohledávka žalobkyně 560 996,07 Kč. Po odstoupení od smlouvy žalovaní uhradili dne 9. 10. 2020 částku 4 610 Kč. Úvěruschopnost žalovaných byla prověřována zkoumáním jejich příjmů a jejich výdajů prostřednictvím dokumentů nazvaných kontrola příjmů, potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci, výplatních lístků, výpisu z účtu a náhledu do interního systému žalobkyně, ze kterých zjistili, že [celé jméno žalované] dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 15 074 Kč, [celé jméno žalovaného] ve výši 18 134 Kč, k čemuž pobíral i výsluhový příspěvek ve výši 15 201 Kč měsíčně. Žalovaní žili ve vlastním domě a měli dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, přičemž z předložených výpisů z účtu je možné učinit přehled o celkových příjmech a výdajích žalovaných. Dle těchto informací žalobkyně učinila závěr, že žalovaní byli před uzavřením úvěrové smlouvy bonitní, byli schopni splácet úvěr. Tato schopnost byla rovněž prověřována nahlížením do registru SOLUS a BRKI. 2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Namítali, že v roce 2020 se dostali do finančních problémů a věřitele opakovaně žádali o odklad splátek úvěru. Dopis, kterým je věřitel vyzýval k úhradě dlužních splátek do 30. 9. 2020 s upozorněním na odstoupení od smlouvy v případě neuhrazení dlužné částky, převzali dne 2. 10. 2020, což je v rozporu se zákonem, neboť žalovaným nebyla stanovena dodatečná lhůta k úhradě dlužných splátek v trvání alespoň 30 dnů. Odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 1. 10. 2020 proto považují za neoprávněné. 3. Podáním ze dne 29. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět částečně, a to o úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 558 365,65 Kč za dobu od 10. 10. 2020 do 15. 11. 2020, v souvislosti s platbou žalovaných ve výši 4 500 Kč ze dne [datum], která byla započtena na tento úrok z prodlení za zmiňovanou dobu. Soud proto postupoval dle § 96 o.s.ř. a v této části řízení zastavil. 4. Soud provedl důkaz listinami, a to návrhem na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne [datum], žádostí o poskytnutí meziúvěru ze dne [datum], přílohou ke schválení úvěru – kontrola příjmů, potvrzením o příjmu žalovaného 1 a údaje o finanční situaci včetně výplatního lístku žalovaného za měsíce srpen a září 2016, potvrzením o příjmu žalované 2 a údaje o finanční situaci včetně výplatního lístku žalované za měsíce 7 - 9 / 2016, rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení z 14. 4. 2015, dohodou o ukončení smlouvy o vydání kreditní karty z 23. 11. 2016, potvrzením o splátce kreditní karty z 23. 11. 2016, smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření z [datum], žádostí o čerpání z meziúvěru ze dne [datum], vyčíslením a potvrzením výše předčasné splátky, oznámením o čerpání finančních prostředků a úhradu úroků z [datum], oznámením o zvýšení úrokové sazby ze dne [datum], výzvou k úhradě ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], oznámením věřitele z [datum], výzvou k plnění z [datum] včetně poštovního podacího archu, výpisem z účtu [číslo] za dobu od [datum] do [datum], výpisem z účtu [číslo] za měsíc říjen 2016, výpisem z účtu kreditní karty za dobu od 7. 10. do [datum], smlouvou o úvěru ze dne [datum], výpisem z meziúvěrového účtu za dobu od [datum] do [datum], výpisem z vkladového účtu za dobu od 8. 11. 2016 do 30. 9. 2020. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně jako úvěrující a žalovaní 1. a 2. jako úvěrovaní uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným meziúvěr do výše 600 000 Kč a žalovaní se zavázali od 1. dne měsíce následujícího po uzavření smlouvy do přidělení cílové částky stavebního spoření provádět pravidelné měsíční vklady na stavební spoření ve výši 1 560 Kč a od téhož dne splácet úrok v měsíčních splátkách po 2 950 Kč, který byl od 1. 10. 2018 na základě rozhodnutí o zvýšení úrokové sazby navýšen na 3 050 Kč měsíčně. Žalovaní hradili splátky řádně a včas do ledna 2018, poté byli splátky hrazeny nepravidelně a od splatnosti červencové splátky v roce 2020 přestali tyto úroky hradit. Žalobkyně dopisem ze dne 11. 9. 2020 vyzvala žalované k úhradě dlužných splátek v celkové výši 24 059,33 Kč nejpozději do 30. 9. 2020 s upozorněním, že při nesplnění této výzvy ke dni 30. 9. 2020 odstoupí od smlouvy [číslo]. Protože dlužná částka uhrazena nebyla, listinou s datem 2. 10. 2020 žalobkyně oznámila žalovaným, že ke dni 30. 9. 2020 nastala účinnost odstoupení a splatnost celého dluhu dle výše uvedené smlouvy a vyčíslila dluh ve výši 560 996,07 Kč. Z oznámení o čerpání finančních prostředků ze dne 3. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalovaní vyčerpali meziúvěr v celkové výši 597 000 Kč a částka 3 000 Kč byla žalobkyní použita na úhradu poplatků za poskytnutí meziúvěru. Jak vyplývá z výpisu z vkladového účtu, žalovaní uhradili žalobkyni do současné doby celkem částku 135 609 Kč. Dne 30. 9. 2020 žalobkyně provedla zúčtování finančních prostředků z tohoto vkladového účtu [číslo] vloženou částku 53 703,93 Kč započetla proti své pohledávce na meziúvěrovém účtu. Dopisem ze dne 5. 3. 2021 žalobkyně vyzvala žalované k plnění závazků a úhradě pohledávky v celkové výši 590 188,35 Kč s tím, že pokud nebude dluh uhrazen, bude podán návrh na zahájení soudního řízení. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovanými jako solidárními spoludlužníky (úvěrovaní), byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, kterou je nutno posoudit dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku, a protože úvěrovaní uzavřeli smlouvu v postavení spotřebitelů (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně v postavení podnikatele, dopadají na tuto smlouvu úvěru i ustanovení zákona č. 257/ 2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). 6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitel na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ povinnosti porušení zkoumat úvěruschopnost a spotřebitelů s odbornou péči má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Proto se soud zabýval v prvé řadě otázkou zkoumání této úvěruschopnosti žalovaných před uzavřením smlouvy, když ostatní požadavky na platnost této smlouvy uvedené v § 2395 a následujících občanského zákoníků i v příslušných ustanoveních zákona č. 257/ 2016 Sb. byly splněny. V souvislosti s tím vycházel soud z listin předložených žalobkyní k tvrzení o zkoumání úvěruschopnost