8 C 50/2021-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 51 467,99 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 807,10 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a za dobu do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 3 690,34 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 535,12 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a za dobu do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 2 546,26 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 2 311 Kč (úroková sazba 15 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 11 760 Kč, odměny za zpracování ve výši 2 227 Kč a hotovostní inkaso 4 320 Kč. Celkovou částku 44 618 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 187 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 8. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dluží na jistině částku 20 807,10 Kč, na úhradách za služby 15 682,87 Kč a na smluvní pokutě 13 250 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace o příjmu byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zaznamenány do žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně žádosti o úvěr, přehledem plateb žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020, výzvy k úhradě z 23. 11. 2020 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 6. 2018 smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 2 311 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 18 307 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 3 187 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2018 zaměstnancem a jeho příjem měl činit 22 551 Kč měsíčně, což bylo ověřováno výplatními páskami. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 měsíčně celkem 12 427 Kč, z čehož výdaje na bydlení v nájemním bytě měly činit 5 300 Kč a splátky úvěrů 3 897 Kč Tyto výdaje však nebyly ničím ověřovány a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady byly odhadnuty částkou 3 000 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena [datum]. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 24 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do žádosti o úvěr, avšak z této listiny bylo zjištěno, že nebyly ničím ověřovány jeho měsíční výdaje a poskytovatel úvěru vycházel pouze z odhadu spotřebitele a jeho sdělení. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 6 400 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 17 600 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván k vrácení poskytnuté částky do 8. 12. 2020 a protože nevrátil ničeho, dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 10 % ročně od 9. 12. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 2 574 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši [částka].