8 C 87/2021-62 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 50 000 Kč, úroku ve výši 10,89 % ročně z částky 30 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 997 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a za dobu do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 4 160,50 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku a dalších poplatků v celkové výši 25 200 Kč. Celkovou částku 55 200 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 3 450 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně ke dni 14. 3. 2019 úvěr zesplatnila a žalované vznikla povinnost zaplatit jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, úrok za dobu poskytnutí úvěru ve výši 997 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 1 821 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 182 Kč a smluvní pokutu ve výši 16 000 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zaznamenány v žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně žádosti, předpisu splátek a přehledu plateb, oznámení o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020, výzvy k úhradě z 18. 12. 2020 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok a administrativní poplatky v celkové výši 25 200 Kč, v 16 měsíčních splátkách po 3 450 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2017 důchodcem a pobírala vdovský důchod ve výši 8 948 Kč. Jiné příjmy neměla. Příjmy domácnosti měly činit 18 303 Kč, přičemž z žádosti o poskytnutí úvěru není zřejmé, co tyto další příjmy představovaly a navíc nebyly ničím ověřovány. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 celkem 5 171 Kč, z čehož náklady na bydlení činily 2 671 Kč. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 18. 12. 2020 a téhož dne odeslána s výzvou uhradit dlužnou částku do 2. 1. 2021. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 30 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno v žádosti o úvěr. Dokazováním bylo zjištěno, že pouze ověřil výši vdovského důchodu žalované, který činil 8 948 Kč měsíčně, ale tvrzené další příjmy domácnosti neověřoval. Neověřoval ani výdaje vyjma nákladů na bydlení, které činily v nájemním bytě 2 651 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 21 200 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 8 800 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 18. 12. 2020, se stanovenou lhůtou k vrácení do 2. 1. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 3. 1. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 961 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši [částka].