108 C 14/2022-45 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 37 270 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 31. 8. 2021 do 24. 1. 2022 v kapitalizované výši 1 155,37 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 331 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 82,77 % ročně z částky 28 143,02 Kč za dobu od 31. 8. 2021 do 23. 9. 2021 a úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 28 143,02 Kč od 24. 9. 2021 do 24. 1. 2022 a z částky 27 533,43 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 8. 2021 dosáhne částky 143 568 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 122,65 % ročně v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 3 988 Kč počínaje měsícem říjen 2019. Schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Historie žalované byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas a uhradil pouze dvacet splátek po 3 998 Kč, tj. částku 79 960 Kč. Proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč (4 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo dne 29. 8. 2021 automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. smlouvy a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 33 533,43 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Po zesplatnění žalovaná uhradila dalších 6 000 Kč. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny ve výši 27 533,43 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 939.98 Kč dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby) a smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře včetně informace o pojištění, předsmluvním formulářem, výzvou k zaplacení ze dne 26. 7. 2021, 25. 8. 2021 včetně dodejky, oznámením ze dne 29. 8. 2021, kartou klienta, hodnocením žalované včetně prohlášení ze dne [datum], oznámením ČSSZ ze dne [datum], potvrzením zaměstnavatele ze dne 26. 9. 2019, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 30. 9. 2019, výpisem záznamu z registru SOLUS ze dne 29. 9. 2019, osobními daty – CBS skoré žalované a předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu. 4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 122,65 % ročně splatit v 30 měsíčních splátkách ve výši 3 988 Kč, splatných vždy 25tého dne v měsíci počínaje měsícem říjen 2019. Žalovaná však svůj závazek neplnil dle smlouvy a uhradila pouze dvacet splátek a poté splácet přestala, přestože byla o úhrady upomenut. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 29. 8. 2021 a vyzvala žalovanou zesplatněný úvěr uhradit. Žalovaná poté uhradila dalších 6 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 4. 5. 2022, odeslanou téhož dne na adresu žalované uvedenou ve smlouvě, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 15-ti dnů od data odeslání. 5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalované je invalidní důchod, který v té době činil 6 092 Kč měsíčně a mzda v průměrné měsíční výši okolo 15 000 Kč. Výdaje žalované (měsíční) byly zaznamenány v listině nazvané hodnocení klienta, kde, dle sdělení žalované jsou zaznamenány výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, její životní minimum 3 410 Kč a dlužné splátky úvěru 4 646 Kč. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalované, které nijak neověřovala. 6. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 50 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalované, kdežto výdaje žalované neověřovala vůbec. Vycházela pouze z údajů žalované o nákladech na bydlení, z životního minima a dlužných splátek úvěru. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovanou, učinila chybný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru neplatná. 11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaná vrátila 85 000 Kč, a proto žalobkyni ničeho nedluží. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání. 12. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.