108 C 19/2022-48 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 36 633 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 30. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 64,61 % ročně za dobu od 30. 3. 2022 do 22. 4. 2022 v kapitalizované výši 1 223,76 Kč a od 23. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % z částky 29 551,40 Kč, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 101 203 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 081,70 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 53,84 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 003 Kč počínaje 22. 10. 2021. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Historie žalované byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a uhradil pouze částku 6 009 Kč v třech splátkách. Proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky dne 28. 3. 2022 k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. smlouvy a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 34 297,37 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny ve výši 34 297,37 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 081,70 Kč dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby) a smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum] včetně předsmluvního formuláře a přílohy [číslo] dodatku [číslo] oznámením o schválení úvěru ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře, informacemi o pojištění schopnosti splácet úvěr ve znění účinném [datum], kartou klienta ze dne [datum], oznámením ze dne 28. 3. 2022 včetně dodejky, výzvou k zaplacení ze dne 22. 2. 2022 a ze dne 25. 3. 2022, hodnocením klienta ze dne 22. 9. 2021, potvrzením o platbě ze dne [datum] a [datum], prohlášením klienta ze dne [datum], dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne 7. 7. 2022 včetně poštovního podacího archu a přihláškou k pojištění ze dne 22. 9. 2021. 4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 53,84 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 003 Kč, splatných vždy 15tého dne v měsíci počínaje říjen 2021. Žalovaný však svůj závazek neplnil řádně a nesplácel včas. Uhradil pouze 6 009 Kč ve třech splátkách a poté splácet přestal, přestože byl o úhrady upomenut. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 28. 3. 2022 a vyzvala žalovaného zesplatněný úvěr uhradit. Předžalobní výzvou ze dne 7. 7. 2022, odeslanou téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15-ti dnů od data odeslání. 5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je mzda, která v té době činil 15 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného (měsíční) byly zaznamenány v listině nazvané hodnocení klienta, kde, dle sdělení žalovaného jsou zaznamenány výdaje na bydlení ve výši 2 603 Kč a jeho životní minimum 3 860 Kč. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného a spokojila se z výpisu z účtu žalovaného, vytištěného po zadání pouze příjmů na jeho účtu. 6. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalovaného, který představovala mzda ve výši 15 000 Kč měsíčně, kdežto výdaje žalovaného neověřovala vůbec. Vycházela pouze z údajů žalovaného o nákladech na bydlení, z životního minima. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovaným, učinila chybný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 3 006 Kč, a proto ho soud zavázal žalobkyni vrátit částku 6 009 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 26. 7. 2022, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 23 991 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. 12. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 23 991 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání. 13. Protože úspěch každého z účastníků v podstatě odpovídal jeho procesnímu neúspěchu, postupoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.