108 C 31/2021-52 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 27 252 Kč, úroku ve výši 62,5 % ročně z částky 21 882,66 od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 86 616 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 252 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 10 002 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 62,5 % ročně v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 1 324 Kč od 22. 11. 2019. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Historie žalované byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a uhradil pouze 2 splátky po 1 324 Kč, tj. částku 2 648 Kč. Proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni i smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč a dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 25 291,71 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny ve výši 25 291,71 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. ve výši 998 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 002 dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby). 2. U jednání dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět o úrok ve výši 27,5 % ročně z částky 21 882,66 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení. Soud proto v této části řízení zastavil dle § 96 o.s.ř. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře včetně informace o pojištění, předsmluvním formulářem ze dne 25. 10. 2019, výzvou k zaplacení ze dne 24. 2. 2020 a 24. 3. 2020 včetně dodejky, oznámením ze dne 29. 3. 2020, kartou klienta, hodnocením žalovaného včetně prohlášení ze dne 25. 10. 2019, výplatními lístky za měsíce červenec 2019 a srpen 2019, pracovní smlouvou ze dne 9. 7. 2018 včetně dohody o změně, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 29. 10. 2019, výpisem záznamu z registru SOLUS ze dne 24. 10. 2019, osobními daty – CBS skoré žalovaného, předžalobní výzvou ze dne 1. 9. 2021 včetně podacího archu 5. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 62,50 % ročně splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 324 Kč, splatných vždy 22tého dne v měsíci počínaje měsícem listopad 2019. Žalovaný však svůj závazek neplnil řádně a nesplácel včas. Uhradil pouze dvě splátky a poté splácet přestal, přestože byl o úhrady upomenut. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 29. 3. 2020 a vyzvala žalovaného zesplatněný úvěr uhradit. Předžalobní výzvou, odeslanou dne 1. 9. 2021 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15-ti dnů od data odeslání. 6. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je mzda, která v té době činila 16 000 Kč čistého měsíčně. Výdaje žalovaného (měsíční) byly zaznamenány v listině nazvané hodnocení klienta, kde, dle sdělení žalovaného jsou zaznamenány výdaje na bydlení ve výši 1 200 Kč, jeho životní minimum 3 410 Kč a splátky úvěrů 1 053 Kč měsíčně. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného a spokojila se z výpisu z účtu žalovaného, vytištěného po zadání pouze příjmů na jeho účtu. 7. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 22 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalovaného, který představovala mzda ve výši 16 000 Kč měsíčně, kdežto výdaje žalovaného neověřovala vůbec. Vycházela pouze z údajů žalovaného o nákladech na bydlení, z životního minima a neuhrazených závazků žalovaného k žalobkyni. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovaným, učinila chybný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 12. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 2 648 Kč, a proto ho soud zavázal žalobkyni vrátit částku 19 352 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 31. 3. 2020, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 320 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 10 % ročně. 13. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 19 352 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání. 14. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl právo na náhradu části nákladů řízení, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.