110 C 23/2021-42 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 493 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, představující dluh žalovaného z nájemní smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem dne 26. 4. 2016 s následnými dodatky [číslo] – 9, dle které žalobkyně jako pronajímatel předala žalovanému jako nájemci do nájmu byt [číslo] v domě [adresa] na adrese [ulice] v [obec] a žalovaný se zavázal k placení nájemného a služeb. Nájemní poměr skončil ke dni 30. 9. 2018. Žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil část nájemného za červen 2018 ve výši 1 845 Kč a nájemné za červenec 2018 a srpen 2018 ve výši 2 324 Kč za každý měsíc, celkem tedy dluží žalobkyni částku 6 493 Kč, kterou žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku. Z důvodu prodlení požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení ode dne následujících po splatnosti jednotlivých nároků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný byl nájemcem bytu ve vlastnictví žalobkyně, konkrétně bytu [číslo] v domě [adresa] na adrese [ulice] v [obec] od 1. 6. 2016 do 31. 8. 2018, kdy předmětný nájemní poměr skončil uplynutím sjednané doby nájmu. Žalovaný se zavázal k úhradě nájemného vždy do konce toho, kterého měsíce, přičemž na výše nájemného činila v červnu 2018 2 267 Kč a v červenci a srpnu 2018 2 324 Kč měsíčně. Žalovaný nájemné za období červen 2018 až srpen 2018 nezaplatil. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Podle § 2201 a násl. občanského zákoníku vznikla uzavřením nájemní smlouvy žalovanému povinnost hradit sjednané nájemné. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by svůj závazek k placení nájemného v 6, 7, 8/ 2018 splnil, dluží tedy dvě platby nájemného po 2 324 Kč a poměrnou část nájemného ve výši 1 845 Kč, celkem tedy dluží částku 6 493 Kč, proto soud žalobě v této části vyhověl. Z důvodu prodlení soud vyhověl částečně rovněž s odkazem na § 1968 a násl. občanského zákoníku rovněž nároku žalobkyně na příslušenství, když ode dnů následujících po splatnosti jednotlivých nájemných, je žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle vl. nař. č. 142/1994 Sb. ve znění č. 351/2013 Sb. S nájemným za 6/ 2018 se však žalovaný dostal do prodlení dnem 1. 7. 2018, přičemž k tomuto datu představovala zákonná výše úroku z prodlení 9,75 % ročně, s nájemným za 7/ 2018 se dostal do prodlení dnem 1. 8. 2018 a za 8/ 2018 dnem 1. 9. 2018, kdy přípustná výše úroku z prodlení představovala 9 %. Z tohoto důvodu soud žalobu žalobkyně částečně zamítl, když žalobkyně požadovala vyšší úrok, než byl přípustný. 5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části, proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč, představující soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a nákladů pávího zastoupení ve výši 1 089 Kč (3 úkony právní pomoci po 200 Kč za přípravu a převzetí věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby včetně 3 režijních paušálů po 100 Kč za tyto úkony dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, § 14b odst. 5 písm. a) a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše včetně 21 % DPH, přičemž lhůta k plnění má pak i zde oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně, pak vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.