14 C 132/2022-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 1.4.2022 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 600 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou smlouvy, dokladem o odeslání, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvu a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 25.4.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to úroky v kapitalizované výši 2 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 400 Kč. Současně se zavázal uhradit doplňkovou službu životního pojištění ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalovaného v pravidelných týdenních splátkách po 335 Kč v rozsahu 60 splátek, a to ve splátkovém kalendáři od 3.5.2019 do 19.6.2020. Žalovaný celkem zaplatil 3 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k prvnímu jednání ve věci nedostavilo, z jednání se neomluvil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 6. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného. Soud má za to, že nebylo řádně zkoumáno, zda úvěrovaný má dostatek finančních prostředků, absentují jakékoliv důkazy prokazující finanční a majetkové poměry před uzavřením úvěrové smlouvy, tedy to, zda žalovaný je schopen dostat svým závazkům a hradit všechny nároky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. V daném případě tak s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu má soud za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti, porušuje ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., když dle příslušných ustanovení tohoto zákona je úvěrující společnost povinna se zabývat úvěruschopností a tento nedostatek má s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu za následek absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu tak soud nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. Byly-li na základě smlouvy o úvěru vyplaceny finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 3 500 Kč, zbývá na jistině k úhradě 7 500 Kč. V této části shledal soud žalobu zcela po právu a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení této částky spolu se zákonnými úroky z prodlení, a to po doručení předžalobní výzvy, která byla odeslána dne 16.3.2022, dle soudu se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení nejdříve 20.3.2022. Soud proto žalobkyni přiznal právo na příslušenství od 20.3.2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na důvody shora uvedené pak soud žalobě ve zbývajícím rozsahu nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, ve větším rozsahu byla procesně neúspěšná a žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly. Bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.