14 C 139/2022-62 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 2.12.2020 domáhala nejprve u Obvodního soudu pro Prahu 1 a následně u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 760 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, kartou zákazníka, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou emuovy, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 20.12.2015 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to úroky v kapitalizované výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 200 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalovaného v pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč v rozsahu 58 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 29.1.2017. Žalovaný celkem zaplatil 5 160 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019. Předžalobní výzva ze dne 7.5.2020 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne 10.5.2020, žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, tedy skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a dle přehledu úhrad žalovaný doposud zaplatil 5 160 Kč. Ničeho dalšího nezaplatil. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky a seznamu postupovaných pohledávek. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření smlouvy o zápůjčce, nezpochybnil převzetí finančních prostředků. S ohledem na nedostatek tvrzení a nedostatek důkazů má soud za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by se úvěrující společnost dostatečně a řádným způsobem zabývala úvěruschopností úvěrovaného. 6. Podle § 2390 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o zápůjčce podle § 2390 obč. zákona, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § [číslo] odst. 1 a § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. Žalobkyně dle závěru soudu řádně netvrdila a zejména řádně neprokázala, že se její právní předchůdce - úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností úvěrovaného. K důkazům předložila pouze kartu zákazníka, absentují jakékoliv další důkazy prokazující finanční a majetkové poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, není tedy zřejmé, zda jeho finanční a majetkové poměry umožňovaly splácení úvěru a poskytnutí finančních prostředků. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti a s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu posoudil nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Byly-li ze strany úvěrující společnosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, žalovaný, jak bylo nepochybně prokázáno, uhradil doposud 5 160 Kč, zbývá na jistině k úhradě 2 840 Kč. V této části soud žalobě vyhověl, výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení zbývající části jistiny ve výši 2 840 Kč a zákonných úroků z prodlení po doručení předžalobní výzvy z titulu bezdůvodného obohacení, tedy od 14.5.2020. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně neúspěšná, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.