14 C 142/2022-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 19.5.2022 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 58 400 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o úvěru, předpisem splátek, žádostí o úvěr, formulářem pro standardní informace, výpisem z obchodního rejstříku, dokladem o koupi části závodu, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou smlouvy, oznámením, poštovním podacím archem potvrzením o úplatě, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 12.4.2018 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento dluh vrátit a zaplatit za to úroky, poplatek a poplatek za hotovostní režim splátek v celkové výši 37 800 Kč. Dohromady měl žalovaný uhradit 82 800 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 175 Kč Celkem žalovaný zaplatil 46 900 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021 byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. 5. Tato skutková zjištění učinil soud ze všech předložených listinných důkazů, z nichž je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva a byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 45 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností žalovaného. 6. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla k soudu podána důvodně. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že úvěrová smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena, že finanční prostředky ve výši 45 000 Kč byly žalovanému vyplaceny dne 12.4.2018. Žalovaný celkem zaplatil 46 900 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nikoliv řádně a dostačujícím způsobem tvrdila posouzení úvěruschopnosti žalovaného a zejména nepředložila žádné právně relevantní důkazy, shledal soud smlouvu o úvěru absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu má za to, že smlouva je absolutně neplatná pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti. V daném případě se úvěrující společnost, tedy právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalovaného tak, jak jí to ukládají příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala posouzení úvěruschopnosti, tedy to, zda žalovaný má finanční prostředky na úhradu závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy a pro tento nedostatek posouzení úvěruschopnosti shledal soudu smlouvu o úvěru absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. V daném případě žalovaný na vyplacené finanční prostředky ve výši 45 000 Kč uhradil 46 900 Kč, přeplatil jistinu, proto žalobkyni ničeho nedluží, soud tedy žalobě nevyhověl a žalobu v celém rozsahu výrokem I. zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla zcela procesně neúspěšná, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.