14 C 334/2021-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 20.8.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 7 440 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce. 2. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení, žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to, smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaná byla dne 31.5.2007 uzavřely smlouvu o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit a zaplatit za to poplatek ve výši 6 960 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč v rozsahu 53 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 5.6.2008. Žalovaná celkem zaplatila 9 520 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2020. Předžalobní výzva ze dne 29.7.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná dlužnou částku neuhradila. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. 7. Podle § 657 obč. zákona č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Zdejší soud dospěl k závěru, že i přesto, že smlouva o půjčce byla uzavřena předtím, než začal platit zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Je třeba i v tomto směru na smlouvy uzavřené před účinnosti takového zákona pohlížet v kontextu aktuální judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, přičemž z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je porušením základních zásad právních, na kterých spočívá právní řád ČR. Zdejší soud proto dospěl k závěru, že i přesto, že se nejedná o spotřebitelský úvěr a v době uzavření smlouvy, tedy 31.5.2007, nebyla na území ČR zakotvena úprava spotřebitelského úvěru, který zavádí ochranu úvěrovaného prostřednictvím institutu úvěruschopnosti, s přihlédnutím k požadovanému poplatku ve výši 6 960 Kč, která činí 2/3 poskytnuté jistiny, tedy finančních prostředků ve výši 10 000 Kč, shledává soud tento poplatek absolutně nemravným, dle závěru soudu právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost, vůbec se nezabýval tím, jaké jsou finanční a majetkové poměry úvěrované v době poskytnutí finančních prostředků, pro tento nedostatek shledal zdejší soud smlouvu o půjčce absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 odst. 1, 2 obč. zákona č. 40/1964 Sb. Vzhledem k tomu, že úvěrující společnost poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná zaplatila 9 520 Kč, zbývá k zaplacení na jistině 480 Kč včetně zákonných úroků z prodlení po doručení předžalobní výzvy, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, tato je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. 9. Z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl, ve zbytku žalobu zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, ve větším rozsahu byla procesně neúspěšná, žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.