14 C 385/2021-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 30.7.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 654,22 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně i právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvili. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti všech účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o zápůjčce, smluvními podmínkami, zákaznickou kartou, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a doklady o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 25.9.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to kapitalizované úroky ve výši 1 331 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 920 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 148 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalovaného v pravidelných týdenních splátkách po 387 Kč v rozsahu 45 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 6.8.2018. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 7 741 Kč. Naposledy uhradil dne 26.9.2017 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021. Předžalobní výzva ze dne 28.6.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 7. Podle § 2390 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. S ohledem na nedostatek posouzení úvěruschopnosti shledal soud smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. Předmětná smlouva o zápůjčce ze dne 25.9.2017 byla uzavřena ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Příslušná ustanovení tohoto zákona ukládají úvěrující společnosti, aby se před uzavřením úvěrové smlouvy řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, tedy úvěrovaného. Přesto, že žalobkyně řádně tvrdila, že se úvěrující společnost touto úvěruschopností zabývala, vzhledem k tomu, že k tomuto tvrzení absentují jakékoliv důkazy, byla předložena pouze karta zákazníka, ze které je zřejmé, že se úvěrující společnost spoléhala na informace, které jí žalovaný poskytl, tyto zanesla do karty zákazníka, absentují důkazy o příjmech a výdajích žalovaného v rozhodné době, tedy jaké byly jeho finanční a majetkové poměry, zda byl schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy, shledal zdejší soud, jak bylo uvedeno shora, smlouvu o zápůjčce ze dne 25.9.2017 absolutně neplatnou, nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný uhradil celkem na splátkách 7 741 Kč, zbývá k úhradě jistiny 2 259 Kč. V této části s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu, a to zejména jeho nález III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, shledal zdejší soud smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení a žalobkyni přiznal právo na zaplacení zbývající části jistiny včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 2.7.2021 do zaplacení v požadované výši 8,50 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně neúspěšná, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.