14 C 421/2021-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 28.6.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 600 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, dokladem o odeslání, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18.7.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to poplatek v kapitalizované výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 8 000 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 10.9.2020. Žalovaný celkem uhradil 6 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15.1.2021. Předžalobní výzva ze dne 13.5.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne 14.5.2021, žalovaný ničeho nezaplatil. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, z jednání se omluvil, v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření úvěrové smlouvy a převzetí finančních prostředků. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, zdejší soud má za to, že tato skutečnost nebyla v řízení prokázána. 6. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Okresní soud ve Frýdku-Místku má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena ve smyslu ust. § 2395 obč. zákona č. 89/2012 Sb. a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru č. 256/2017 Sb. Úvěrující společnost podle zákona o spotřebitelském úvěru, a to ust. § 86 odst. 1 a násl. je povinna před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumat finanční a majetkové poměry úvěrovaného, tedy zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Přesto, že žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost, tedy právní předchůdce žalobkyně touto úvěruschopností zabývala řádně a dostačujícím způsobem, ke svému tvrzení žalobkyně předložila pouze kartu zákazníka. V daném případě má soud za to, že se úvěrující společnost nezabývala touto úvěruschopností řádně a dostačujícím způsobem, omezila se pouze na poskytnutí informací od žalovaného, tedy úvěrovaného, aniž blíže ověřovala, absentují jakékoliv důkazy prokazující příjmy a výdaje žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy, respektive před tímto uzavřením. Soud má tedy za to, že pro tento nedostatek posouzení úvěruschopnosti s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu a zejména jeho nález III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019 jde o zásadní nedostatek a porušení základní zásady právní, která vede k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud proto nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 obč. zákona. Vzhledem k tomu, že na úvěru bylo poskytnuto 20 000 Kč, žalovaný zaplatil, jak tvrdí žalobkyně a žalovaný nezpochybňuje 6 400 Kč, zbývá k úhradě 13 600 Kč na jistině. V této části soud žalobě vyhověl a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 13 600 Kč a zákonných úroků z prodlení po doručení předžalobní výzvy. Předžalobní výzva ze dne 13.5.2021 byla předána k přepravě dne 14.5.2021, v dispozici žalovaného se ocitla nejpozději 17.5.2021. Dnem následujícím byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení, to vše je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, ve větším rozsahu byla procesně neúspěšná, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.