142 C 23/2021-61 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 363 Kč s příslušenstvím v podobě úroku zákonného úroku z prodlení z žalované částky za dobu od 7. 8. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně vyplácela matce žalované a původně další žalované [jméno a příjmení] invalidní důchod na účet vedený u České spořitelny, a. s., č. [bankovní účet], kdy na tento účet byla dne 30. 8. 2019 připsána splátka důchodu ve výši 11 379 Kč náležející za období od 2. 9. 2019 do 1. 10. 2019. Až posléze žalobkyně zjistila, že oprávněná dne 16. 8. 2019 zemřela, takže daná platba jí už nenáležela. K žádosti žalobkyně o vrácení poukázaného důchodu peněžní ústav z požadované částky vrátil pouze 7 016 Kč, neboť na účtu nebyly další finanční prostředky, přitom kromě majitele účtu k tomuto účtu neměly dispoziční právo žádné jiné osoby. Důchod je nárokovou dávkou konkrétní osoby, přitom dle ustanovení § 116 z.č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jsou dávky důchodového pojištění vypláceny dopředu v pravidelných měsíčních splátkách. Smrtí poživatele dávky nárok na tuto dávku zaniká, a tak splátky důchodu vyplacené po datu úmrtí poživatele důchodu jsou plněním bez právního důvodu. Žalobkyně přihlásila svoji pohledávku do dědického řízení po zemřelé oprávněné, následně jí bylo notářem sděleno, že usnesením o dědictví ze dne 25. 5. 2020 práva a povinnosti související s vkladem na tomto bankovním účtu nabyly bez výhrady soupisu rovným dílem žalovaná a původně druhá žalovaná [jméno a příjmení]; obě přitom byly následně žalobkyní vyzvány k vrácení dlužné částky, na tuto výzvu ze strany žalobkyně však nereagovaly. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 11. 2021, č.j. 142 C 23/2021-41, které nabylo právní moci dne 29. 12. 2021, bylo řízení ve vztahu k původně druhé žalované [jméno a příjmení] [jméno a příjmení¨] zastaveno, pro částečné zpětvzetí žaloby vůči ní, když na tuto žalovanou byla po vzniku předmětné pohledávky prohlášena insolvence. Předmětem řízení tak zůstalo uplatnění celé žalované částky vůči žalované [jméno a příjmení]. 3. Žalovaná v rámci svého odporu k ve věci vydanému platebnímu rozkazu uvedla, že polovinu dlužné částky uhradila na účet žalobkyně dne 16. 12. 2021, tímto svoji povinnost splnila, když druhou polovinu dluhu by měla uhradit její sestra [jméno a příjmení], neboť obě nabyly dědictví po matce rovným dílem. 4. Z předložených listinných důkazů a z v části nesporných tvrzení účastníků učinil soud tento skutkový závěr: Žalobkyně dne 30. 8. 2019 vyplatila matce žalované a [jméno a příjmení], jako poživatelce invalidního důchodu na její bankovní účet č. [bankovní účet], splátku důchodu ve výši 11 379 Kč náležející jí za období od 2. 9. 2019 do 1. 10. 2019, přitom tato oprávněná dne 16. 8. 2019 zemřela a příslušná banka vrátila žalobkyni zpět toliko částku 7 016 Kč, neboť na účtu již nebyly další finanční prostředky, přitom kromě majitele účtu k tomuto účtu neměla dispoziční právo žádná jiná osoba; žalovaná společně se svojí sestrou [jméno a příjmení] se pak na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 5. 2020, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 25. 5. 2020 nabyly na základě dohody pozůstalost v čisté hodnotě 562 816 Kč po zemřelé rovným dílem, aniž by uplatnily výhradu soupisu; obě přitom byly žalobkyní vyzvány k vrácení dlužné částky, na tuto výzvu ze strany žalobkyně však reagovala po podání žaloby toliko žalovaná, která jí dne 16. 12. 2021 uhradila částku 2 181,50 Kč. 5. Podle ustanovení § 116 z.č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jsou dávky důchodového pojištění vypláceny dopředu v pravidelných měsíčních splátkách. 6. Podle ustanovení § 64 odst. 6 z.č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného, na který je důchod vyplácen, jiná osoba než oprávněný nebo je-li důchod oprávněného vyplácen na účet jeho manžela (manželky), jsou tato jiná osoba nebo manžel (manželka) povinni vrátit plátci důchodu ty splátky důchodu oprávněného, které nenáležely proto, že oprávněný zemřel přede dnem jejich splatnosti, pokud nedošlo k vrácení těchto splátek plátci důchodu bankou, u níž je tento účet veden. Není-li této jiné osoby, jsou povinny plátci důchodu vrátit tyto splátky důchodu postupně manžel (manželka), pokud mu (jí) po zemřelém oprávněném vznikl nárok na vdovecký (vdovský) důchod, a dále děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti; nelze-li takto vrátit tyto splátky důchodu, považují se tyto splátky důchodu za dluh oprávněného, který se vypořádá v rámci dědictví. 7. Podle ustanovení § 1701 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přecházejí na dědice dluhy zůstavitele, ledaže zákon stanoví jinak. 8. Podle ust. § 1704 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. 9. Soud posoudil žalobní nárok ve smyslu shora citovaných zákonných stanovení a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a lze jí proto částečně vyhovět. V souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními smrtí poživatele důchodové dávky nárok na tuto dávku zaniká, a pokud byla nějaká splátka důchodu vyplacená po datu úmrtí poživatele důchodu, jedná se o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně je přitom orgánem vyplácejícím předmětné důchodové dávky a v řízení tato prokázala, že na bankovní účet matky žalované a její sestry [jméno a příjmení] vyplatila dne 30. 8. 2019 splátku důchodu ve výši 11 379 Kč, která zemřelé oprávněné měla být přiznána za období od 2. 9. 2019 do 1. 10. 2019. Matka žalované však dne 16. 8. 2019 zemřela, pročež jí nárok na tuto důchodovou dávku vyplacenou dne 30. 8. 2019 vůbec nevznikl. Banka spravující předmětný účet pak žalobkyni vrátila toliko částku 7 016 Kč s tím, že k danému účtu nemá nikdo jiný, kromě zemřelé oprávněné, dispoziční oprávnění, a na tomto účtu není více peněžních prostředků, z nichž by bylo možno vrátit celou důchodovou dávku. Dávky vyplacené po úmrtí poživatele důchodu jsou pak pohledávkami státu, které je žalobkyně povinna vymáhat (srov. § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů) po právních nástupcích zemřelého oprávněného. Žalovaná a její sestra [jméno a příjmení] se pak staly zákonnými dědičkami po zemřelé oprávněné, přitom ani jedna z nich neuplatnila výhradu soupisu a dědictví neodmítla, dědictví pak ani není předluženo. Obě dědičky tedy zodpovídají za dluhy zůstavitelky v plném rozsahu, přitom ve smyslu § 1704 z.č. 89/2012 Sb. mají dluhy zůstavitele hradit společně a nerozdílně, což znamená, že věřitel může celý dluh uplatnit po kterémkoliv z dědiců. Pokud žalobkyně původně zažalovala obě dědičky a následně se rozhodla vzít žalobu zpět ve vztahu k [jméno a příjmení] jen proto, že na její majetek probíhala insolvence, nijak to nadále nebrání tomu, aby o celý dluh žalovala právě žalovanou. Žalovaná pak v řízení prokázala, že dne 16. 12. 2021 uhradila žalobkyni částku 2 181,50 Kč, tedy přesně polovinu žalované jistiny, na což žalobkyně nijak procesně nezareagovala částečným zpětvzetím žaloby, pročež ve vztahu k této části jistiny byla žaloba zamítnuta, nicméně její obrana spočívající v tom, že tímto se své povinnosti uhradit dluh zprostila a zbývající část dluhu by měla hradit její sestra, je s ohledem na výše uvedené, nepřiléhavá. Vzhledem k těmto skutečnostem proto soud ve zbytku žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě zbývající dlužné jistiny a dále úroku z prodlení v požadované výši, když tato výše odpovídá zákonnému úroku z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná tím, že nesplnila svůj dluh ve lhůtě stanovené ve výzvě žalobkyně, dostala se následující den do prodlení a je povinna hradit i úroky z tohoto prodlení. 10. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění od právní moci rozsudku pak má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť v projednávané věci soud žádné důvody pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek neshledal, když takové důvody nebyly současně v řízení účastníky ani tvrzeny. 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 2 181,50 Kč s příslušenstvím a naopak nevyhověno v části, týkající se zaplacení částky 2 181,50 Kč (když žalobkyně procesně nezareagovala na částečnou úhradu dluhu v průběhu řízení a v této části musela být žaloba zamítnuta). Lze tedy uzavřít,