§ 116 zákon ČNR o organizaci a provádění sociálního zabezpečení – Lhůty pro výplatu dávek

(1) Dávky důchodového pojištění se vyplácejí na kalendářní měsíc ve výplatním termínu stanoveném plátcem dávky, nestanoví-li se dále jinak.

(2) Výplatní termín dávky důchodového pojištění se stanoví tak, aby spadal do období od prvního do čtrnáctého dne kalendářního měsíce, na který se dávka vyplácí. Změnit stanovený výplatní termín může plátce důchodu jen se souhlasem příjemce dávky důchodového pojištění; bez souhlasu příjemce dávky může plátce důchodu změnit výplatní termín jen na dřívější den. Plátce důchodu je povinen písemně sdělit příjemci dávky nový výplatní termín nejpozději do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž dochází ke změně výplatního termínu.

(3) Jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu dávky důchodového pojištění v první den kalendářního měsíce, náleží splátka dávky na celý kalendářní měsíc. To neplatí v

a) případě, že nárok na výplatu dávky netrval po celý kalendářní měsíc na základě žádosti poživatele starobního důchodu,

b) případě nároku plátce důchodu na vrácení částky důchodu vyplacené za kalendářní měsíc nebo jeho část podle § 118a odst. 2,

c) případě nesplnění podmínek pro výplatu starobního důchodu a

d) případě, že dávka důchodového pojištění nebo její část nenáleží za kalendářní měsíc nebo jeho část z důvodu souběhu s nárokem na výplatu jiné dávky důchodového pojištění.

(4) Orgán sociálního zabezpečení rozhodující o přiznání dávky důchodového pojištění může žadateli o přiznání této dávky poskytovat zálohy na dávku, pokud má za to, že podmínky pro nárok na dávku jsou splněny; pokud tyto podmínky splněny nebyly, je žadatel povinen zálohy neprodleně vrátit. Po přiznání dávky důchodového pojištění zúčtuje orgán sociálního zabezpečení poskytnuté zálohy s přiznanou dávkou. Dávky důchodového pojištění, jejichž výše nedosahuje 300 Kč měsíčně, mohou být vypláceny v delších než měsíčních lhůtách, nejdéle však za období nepřesahující 6 měsíců.

(5) Dávky důchodového pojištění se oprávněnému, který se na území České republiky podle § 66 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění obvykle nezdržuje, vyplácejí

a) na základě potvrzení o žití na účet vedený u zahraniční banky nebo u banky v České republice nebo pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva v České republice, a to

1. zpětně za období ode dne vzniku nároku na výplatu dávky nebo ode dne následujícího po posledním dni, za který náležela poslední vyplacená splátka dávky, do konce kalendářního měsíce, v němž bylo potvrzení o žití vystaveno, jde-li o oprávněného neuvedeného v bodě 2; potvrzení o žití zasílá tento oprávněný plátci dávky nejvýše jednou za kalendářní měsíc, nebo

2. na kalendářní měsíc ve výplatním termínu stanoveném plátcem dávky, jde-li o oprávněného, který se obvykle zdržuje na území členských států Evropské unie a států, s nimiž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení; potvrzení o žití zasílá tento oprávněný plátci dávky nejvýše dvakrát ročně, nebo

b) mezinárodní poštovní poukázkou na adresu oprávněného v cizině, a to zpětně za období nepřesahující 3 kalendářní měsíce.

(6) Byl-li mezi orgánem sociálního zabezpečení České republiky a příslušným orgánem sociálního zabezpečení jiného státu, v němž se oprávněný, jemuž se dávka důchodového pojištění vyplácí na účet podle odstavce 5 písm. a), obvykle zdržuje, sjednán způsob ověřování žití oprávněného pravidelnou výměnou potřebných údajů v elektronické podobě, vyplácí se dávka důchodového pojištění zpětně v měsíčních lhůtách určených plátcem dávky; potvrzení o žití se v tomto případě nezasílá.

(7) Není-li potvrzení o žití v případech uvedených v odstavci 5 písm. a) bodě 2 zasláno, výplata dávky se zastaví do doby, než bude potvrzení o žití zasláno plátci dávky. Ustanovení odstavce 4 věty třetí platí pro výplatu dávek oprávněnému uvedenému v odstavcích 5 a 6 obdobně.