15 C 127/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 7 862 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná s žalobcem uzavřela dne 15.11.2018 smlouvu o úvěru ve výši 16 362 Kč (skládající se z půjčené částky 9 000 Kč a kapitalizovaného úroku 7 362 Kč), podle které měla splácet týdně 273 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. 2. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalované ve výši 8 500 Kč vydělil týdenní splátkou 273 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 27.6.2019 a datum prodlení ke dni 10.1.2020. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze za dobu od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 9.1.2020. 3. Výzvou ze dne 2.6.2021 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne jejího doručení vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a byla poučen, že pokud se lhůtě nevyjádří, bude se její souhlas předpokládat. Tato výzva spolu s žalobou byla doručena žalované dne 12.6.2021, nastala tak fikce souhlasu žalované, neboť se v určené lhůtě nevyjádřila. Žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již přímo v žalobě. Soud proto s oporou v ustanovení v § 115a rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Výzvou ze dne 12.10.2021 byl žalobce vyzván k prokázání skutečnosti, že žalobce při uzavírání smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Na výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 26.10.2021, v němž uvedl, že provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ([webová adresa]), kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti [právnická osoba] [webová adresa]), kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku [webová adresa]), kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u jejich společnosti, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků – viz příloha žaloby) a dle lokality klienta – a to na základě sofistikovaných vědomostí z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta (viz příloha žaloby). 5. Soud provedl dokazování Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 15.11.2018 č. 404936, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, přehledem předpisů a provedených splátek, předžalobní výzvou právního zástupce a dokladem o jejím doporučeném odeslání žalovanému ze dne 15.10.2020, kterými vzal soud za prokázáno uzavření smlouvy o úvěru za podmínek tak, jak jsou uvedeny v žalobním tvrzení. Podle přehledu plateb zaplatil žalovaný splátky 18 500 Kč O zaplacení částky 7 862 Kč byl žalovaný upomenut předžalobní výzvou žalobce, která byla odeslána doporučeně na trvalou adresu žalovaného. 6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům. 10. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, když právní předchůdce žalobce přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit. 14. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku, který v tomto případě činí 7 362 Kč za zapůjčení částky 9 000 Kč na 60 týdnů a dospěl k závěru, že tento poplatek je vlastně úrokem peněžité zápůjčky, neboť představuje úplatu zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky. S ohledem na výši jistiny 9 000 Kč a na dobu splatnosti zápůjčky představující 60 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu úroku přesahujícímu více než 70,8 % jistiny, 81,8 % celkové částky za 60 týdnů. Taková výše úroku je zcela nepřiměřená s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobci tak právo na úroky v podobě poplatků nevzniklo. 15. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně § 2392 odst. 1 o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. 16. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě úvěru, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o úvěru je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud se tedy zabýval, zda neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru a uzavřel-li smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, smlouva o úvěru má povahu spotřebitelské smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce ji uzavíral v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. 17. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, resp. právní předchůdce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., § 86, § 87. 18. Podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřeb