15 C 253/2020-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 178 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 8. 2018 mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a postupitelem, se sídlem [adresa], [IČO] a společností [právnická osoba] se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. 2. Žalobce je českou obchodní společností, jehož předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Původní věřitel [právnická osoba] (dále také jen„ původní věřitel“) je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 24.4.2018 smlouvu o úvěru č. [číslo] (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24.5.2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se dostal prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru či úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný zaškrtnul řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem Formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru přečetl a s jeho obsahem souhlasím“. Žalovaný tak odsouhlasil předsmluvní podmínky původního věřitele. Po uvedení rekapitulace přihlašovacích údajů se žalovaný zavázal odeslat prostřednictvím webových stránek původního věřitele částku ve výši 1 Kč, která je označena jako Registrační poplatek. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto rodné číslo žalovaného. Do zprávy pro příjemce platby žalovaný textem uvedl:„ Potvrzuji sml. č. [číslo]. Po přijetí této platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Aby byla Smlouva definitivně uzavřena, byl žalovaný povinen, aby si přečetl a seznámil se s obsahem, podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucí z této Smlouvy. Žalovaný shora uvedenými kroky uzavřel s původním věřitelem Smlouvu. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 24.4.2018. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného [bankovní účet], který je totožný s účtem, z něhož byla převedena platba ve výši 1 Kč. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu 5905170469. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen v celé výši. 3. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 24.11.2019. V případě, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o půjčce za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobce navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření příslušných bankovních ústavů, z jejichž účtů byly prováděny transakce, a to v tom smyslu, že žalovanému byla poskytnuta půjčka v žalobcem tvrzené výši. Celková výše nároků žalobce činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 7 178 Kč, nejpozději splatných dne 24.5.2018. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 31.1.2022 se nedostavil, ačkoliv měl předvolání k jednání doručeno 5.11.2021. 5. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobcem, a to oznámením o postoupení pohledávky z 24.11.2019 spolu s podacím lístkem z 24.11.2019, výpisem z účtu za období od 1.4.2018 do 30.4.2018, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [číslo] z 24.4.2018, smlouvou o postoupení pohledávky spolu se seznamem dlužníků, výzvou před podáním žaloby a z těchto listin zjistil závěr o skutkovém stavu shodně s žalobou, na kterou pro stručnost odkazuje. 6. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaný jako úvěrovaný s právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím, společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu s 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta peněžní částka ve výši 5 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle s 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobce doplnil svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného a že byl žalovaný kontrolován ve veřejně dostupných databázích. Neuvedl však, z jakých podkladů příjmy a výdaje ověřoval a nepředložil žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Nebylo tedy prokázáno že právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, čímž porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 24.4.2018 neplatná. 11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, o kterou se žalovaný obohatil, a proto jej soud zavázal tuto částku žalobkyni vrátit. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 25.5.2018 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 8,50 % ročně. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobce není oprávněn domáhat se z