16 C 182/2022-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky specifikované výrokem I. jakožto náhrady za ztrátu na výdělku se zdůvodněním, že u ní působil od roku 1981 v pracovním poměru valcíře-střihače, než jej byl nucen ukončit dohodou podle § 52 písm. e) zákoníku práce ke dni 30. 11. 2021. Žalobce však o sluch nepřišel kvůli obecnému onemocnění, jak plyne z lékařského posudku a z navazujícího rozhodnutí krajského úřadu, nýbrž kvůli nemoci z povolání. Proto je žalovaná povinna nahradit mu škodu v podobě ztráty na výdělku. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalovaný dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce z obecných příčin, nikoli kvůli nemoci z povolání. 3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobcův pracovní poměr u žalované byl rozvázán dohodou ze dne 15. 11. 2021 na základě § 52 písm. e) zákoníku práce s tím, že žalobce podle lékařského posudku smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb ze dne 27. 10. 2021 pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci, přičemž tento důvod je v dohodě výslovně zmíněn a posledním dnem pracovního poměru měl být 30. listopad 2021 (shodná skutková tvrzení účastníků, dohoda o rozvázání pracovního poměru). Žalobce nepodal žalobu na neplatnost této dohody (shodná skutková tvrzení účastníků, úřední činnost soudu). Žalobce u žalované působil v pracovním poměru na dobu neurčitou, nakonec od 9. 7. 1981 do 30. 11. 2021, naposledy na pozici strojník válcovací trati (potvrzení o zaměstnání). Karvinská hornická nemocnice, oddělení pracovního lékařství, v posudku ze dne 16. 12. 2021 u žalobce neshledalo nemoc z povolání (lékařský posudek o pracovnělékařské prohlídce). Krajský úřad pro Moravskoslezský kraj poté zamítl žalobcův návrh na přezkoumání tohoto posudku, který potvrdil (rozhodnutí krajského úřadu). Výše jmenované důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Soud nevyslechl účastníky, žalobcem navržené svědky, kteří měli na témže pracovišti rovněž přijít o sluch, a neprovedl ani důkaz lékařskými zprávami, dokladem o podpoře v nezaměstnanosti, potvrzením o výdělku, rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu, znaleckým posudkem, protože tyto důkazy byly vzhledem k níže podané právní kvalifikaci irelevantní pro meritum sporu a výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalobcův pracovní poměr u žalované byl rozvázán dohodou ze dne 15. 11. 2021 na základě § 52 písm. e) zákoníku práce, přičemž tento důvod je v dohodě výslovně zmíněn a posledním dnem pracovního poměru měl být 30. listopad 2021. Žalobce nepodal žalobu na neplatnost této dohody. 5. Soud kvalifikoval právní základ žaloby jako pracovní poměr (§ 33n ve spojení s § 364 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p.“). Tento pracovní poměr byl rozvázán písemnou dohodou (§ 49 odst. 2, odst. 3 z. p.), přičemž zanikl dne 1. 12. 2021, jak účastníci sjednali (§ 49 odst. 1 z. p.). V dohodě je uvedeno, že je pracovní poměr rozvázán na základě § 52 písm. e) z. p., podle nějž„ může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.“ Jde tudíž o rozvázání pracovního poměru na základě pozbytí zdravotní způsobilosti kvůli obecnému onemocnění. Úspěch žaloby ovšem závisel na závěru - který měl vzejít z navrženého znaleckého posudku - že žalobce netrpí obecným onemocněním, nýbrž nemocí z povolání (§ 52 písm. d), § 271a odst. 1, § 271b odst. 1 první věta z. p.). Takto odchylná kauza dohody o rozvázání žalobcova pracovního poměru by způsobila její neplatnost, protože dohoda byla uzavřena právě na základě § 52 písm. e), nikoli bez udání důvodu (§ 49 odst, 1 z. p.) ani na základě § 52 písm. d) z. p. Podle § 72 z. p. může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec„ neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.“ Tato žaloba ovšem podána nebyla a prekluzivní dvouměsíční lhůta v den vyhlášení rozsudku již uplynula. Aby mělo ustanovení § 72 z. p. reálný normativní význam, musí z něj vyplývat pravidlo, že není-li žaloba na neplatnost dohody podána, nelze platnost dohody přezkoumávat v jiném soudním řízení – například o žalobě na náhradu škody – ani jako otázku předběžnou ve smyslu § 135 odst. 2 první věty zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Tento závěr plyne též z ustálené judikatury Nejvyššího soudu Žalobce ani netvrdil, že by později s žalovanou narovnal vzájemné vztahy tak, že by ukončení pracovního poměru podložili jiným důvodem. To vše znamená, že dokud není neplatnost dohody určena pravomocným rozsudkem, je nutno na ni pohlížet jako na platnou. Možnost určení neplatnosti zanikla marným uplynutím výše zmíněné lhůty. Proto soud výrokem I. žalobu zamítl, aniž by zadal znalecký posudek, protože tím by v konečném důsledku porušil výše vysvětlený zákaz přezkoumání důvodu rozvázání pracovního poměru dohodou. 6. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.,“ protože žalovaná byla v řízení plně úspěšná. Náklady sestávají z položek vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t., tedy částkou 3 820 Kč. Paušální náhradu hotových výdajů pak soud určil částkou 300 Kč za 1 úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou nákladů je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupce žalované k soudu a zpět v délce 2 započatých půlhodin po 100 Kč, celkově tedy 200 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je možno s ohledem na běžné dopravní komplikace přiznat požadované 2 půlhodiny (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.). Dále cestovné 454, 181 Kč při ujeté vzdálenosti 62 km, kombinované spotřebě 5,90 l /100 km, vyhláškové ceně benzinu o 95 oktanech 44,50 Kč l a základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř., § 13 odst. 1 a. t., § § 1 písm. b), 4 písm. a) vyhlášky MPSV č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 237/2022 Sb.). Protože je advokát žalované společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 2 732, 97801 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 15 747 Kč. Žalobce má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalované, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 3 820 Kč; 300 Kč; vyjádření k žalobě; § 11 odst. 1 písm. d); 3 820 Kč; 300 Kč; účast na jednání; § 11 odst. 1 písm. g); 3 820 Kč; 300 Kč; celkem 2 732, 97801 Kč 7. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k době, po niž řízení trvalo a kdy se žalobce mohl na splnění této povinnosti připravit.