16 C 276/2021-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako součtu nezaplaceného pojistného za pojištění odcizení či nahodilého poškození telefonu s [anonymizováno]: [číslo] a nezaplaceného pojistného za cestovní pojištění na 90 dnů pro jednoho v tarifu Svět Basic za dobu od 15. 10. 2017 do 12. 1. 2018. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 8 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena. 3. Soud měl pravomoc případ projednat a rozhodnout, protože pojištění mobilního telefonu a už vůbec ne cestovní pojištění nejsou veřejně dostupnými službami elektronických komunikací, pročež pravomoc k řešení sporu nemá Český telekomunikační úřad, nýbrž soud (§ 7 odst. 1 o. s. ř. in fine ve spojení s § 129 odst. 1 první větou a § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů) . 4. Soud založil rozsudek na tomto skutkovém závěru. Žalobkyně jako pojistník uzavřela s pojišťovnou 2 rámcové pojistné smlouvy: na pojištění nahodilého poškození a odcizení mobilního telefonu a na cestovní pojištění vznikající opuštěním státního území ČR pojištěným zákazníkem za podmínky, že přihlásí svou [příjmení] kartu do veřejné zahraniční sítě elektronických komunikací ve státě, v němž má žalobkyně roamingového partnera. Žalovaný pak jako pojištěný souhlasil s podmínkami pojištění nahodilého poškození a odcizení mobilního telefonu žalovaného s [anonymizováno]: [číslo] a s podmínkami výše popsaného cestovního pojištění, které poté skutečně využil tím, že ode dne 15. 10. 2017 do 12. 1. 2018 cestoval přes Německo do Holandska. Zároveň se vůči žalobkyni zavázal platit pojistné. Žalobkyně pak žalovanému v souladu s pojistnými podmínkami vyúčtovala pojistné fakturou [číslo] se splatností 12. 3. 2018 v částce 3 510 Kč a fakturami [číslo] za období od 23. 11. 2017 do 22. 12. 2017, [číslo] za období od 23. 12. 2017 do 22. 1. 2018, [číslo] za období od 23. 1. 2018 do 22. 2. 2018, [číslo] za období od 23. 2. 2018 do 22. 3. 2018 a [číslo] za období od 23. 3. 2018 do 22. 4. 2018, vždy v částce 99 Kč. Ty žalovaný žalobkyni zůstal dlužen. Všechny tyto částky byly dne 10. 5. 2018 již splatné. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného uhradit žalobkyni nezaplacené pojistné (§ 2758n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Pojistné smlouvy s pojišťovnou sice uzavřela žalobkyně, která by tudíž jako pojistnice měla platit pojistné (§ 2758 odst. 1 o. z.). Nositelem pojistného zájmu je nicméně v obou případech žalovaný, protože šlo o jeho zdraví a majetek (§ 2761, 2762 o. z.), pročež zde byl pojištěným (§ 2766 o. z.) a tudíž je výsledná konstelace, podle níž právě on v končeném důsledku nese pojistné, v souladu s právním řádem. Žalovaný nezaplatil žalobkyni částku, specifikovanou ve výroku I. Pojistné žalobkyně vyčíslila správně. Žalovaný se tak nejpozději ocitl v prodlení a vznikla mu tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z. ve znění pozdějších předpisů). Výši úroku žalobkyně vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. 6. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 142 odst. 1 a 142a odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a protože zaslala žalované v časovém limitu zákonem předvídaném předžalobní upomínku. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů v podobě žaloby a předžalobní upomínky (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a). 2 odst. 1 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Soud tudíž náhradu určil sníženou sazbou, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto skutkově i právně jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby, takže mají jednotlivé její úkony spíše charakter administrativních úkonů, než individualizovaného procesního úkonu. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v něm obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř.), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Celková náhrada tak činí 600 Kč. 7. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.