19 C 35/2022-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení částky 120 000 Kč s tím, že dne 19.8.2019 uzavřel s žalovaným ústní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 23.8.2019. K zajištění závazku vrácení zápůjčky žalovaný vystavil dne 19.8.2019 na řad žalobce směnku vlastní znějící na částku 120 000 Kč se splatností do 23.8.2019, přičemž tato směnka je neplatná z důvodu formální chyby, nicméně je nesporným důkazem o uzavření smlouvy o zápůjčce a je k ní třeba rovněž přihlédnout. Žalovaný k dnešnímu dni nezaplatil žalobci ničeho z předmětné zápůjčky, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 16.11.2020. 2. Soud ve věci usnesením ze dne 29.4.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 16.5.2022, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. Součástí uvedeného usnesení pak byla i výzva žalovanému, že nevyjádří-li se žalovaný ve lhůtě 10 dní od doručení, bude soud pokládat tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu za nesporná, a na tomto základě může soud ve věci rozhodnout rozsudkem. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to označených jako směnka vlastní ze dne 19.8.2019, předžalobní výzva ze dne 16.11.2020 a 2x obálka, učinil soud skutkový závěr, že žalobce dne 19.8.2019 půjčil žalovanému částku 120 000 Kč. Přitom žalovaný vystavil téhož dne k zajištění této zápůjčky směnku vlastní znějící na částku 120 000 Kč se splatností do 23.8.2019. Žalovaný částku ve výši 120 000 Kč ani do 23.8.2019 a ani později, žalobci nevrátil, a to ani po předžalobní výzvě žalobce ze dne 16.11.2020. 5. Podle ust. § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ust. § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze jí proto vyhovět. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 19.8.2019 platně uzavřena ústní smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla žalobci povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty, a žalovaný se zavázal vrátit žalobci peněžní prostředky do 23.8.2019. Žalovaný 120 000 Kč do 23.8.2019 žalobci nevrátil. Nesporným důkazem o uzavření ústní smlouvy o zápůjčce je předmětná směnka vlastní, kterou dne 19.8.2019 vystavil žalovaný k zajištění závazku s tím, že uvedl splatnost do 23.8.2019. Vystavením směnky vlastní, která je sice neplatná z důvodu formální chyby, potvrdil žalovaný existenci svého závazku ze smlouvy o zápůjčce. K této směnce je proto nutno přihlížet právě jako k důkazu o existenci tvrzené zápůjčky (viz rozhodnutí Krajského soud v Plzni ze dne 18.9.2019, č.j. 25 Co 232/2019-109). Výše úroku z prodlení pak odpovídá zákonné výši dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2012 Sb. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 5 900 Kč. Právní zástupce žalobce učinil za řízení 3 úkony právní služby, představující přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, sepis výzvy k plnění. Za tyto 3 úkony mu náleží odměna ve výši 3 x 5 900 Kč, celkem 17 700 Kč. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. 3 x 300 Kč, tj. částka 900 Kč, dále byla žalobci přiznána 21 % DPH ve výši 3 906 Kč. Dále byla žalobci přiznána částka 4 800 Kč za soudní poplatek. Tyto náklady v celkové výši 27 306 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).