19 C 5/2022-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím, když částku 1 530 Kč měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě toho, že dne [datum] v autobusové lince [číslo] provozované žalobkyní, se žalovaný při přepravní kontrole nemohl prokázat platným jízdním dokladem. Mezi žalovaným a žalobkyní byl pak sepsán Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] v němž se žalovaný zavázal uhradit uvedené společnosti jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, když tato povinnost vyplynula žalovanému z porušení povinnosti cestujícího vyplývající z § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), a dále z vyhlášky č. 175/2000 Sb., přepravního řádu žalobkyně a smluvních přepravních podmínek PID. Tuto svou povinnost k úhradě dlužné částky však žalovaný nesplnil ani k předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 13.12.2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. S ohledem na žalobkyní předložené důkazy vzal soud za prokázaná žalobní tvrzení, na něž pro stručnost odkazuje. Na základě shora uvedeného soud učinil skutkový závěr o tom, že žalovaný dne [datum] nezaplatil jízdné ve výši 30 Kč žalobkyni, když při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, přestože k jízdě použil přepravní prostředek žalobkyně. Toto jízdné dosud neuhradil ve lhůtě splatnosti, tj. 6.10.2021, jakož ani sjednanou pokutu za tzv. černou jízdu ve výši 1 500 Kč. 5. Nárok žalobkyně je důvodný, a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Po právní stránce má nárok žalobkyně oporu v § 2550 občanského zákoníku. Pro oblast veřejné drážní a silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku doplněna zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, zákonem č. 266/1994 Sv. o dráhách a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Přirážka k jízdnému je smluvní pokutou a ta má oporu v ustanovení § 2048 občanského zákoníku jako smluvní pokuta a její výše ve Smluvních přepravních podmínkách. Soud žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku výši 1 530 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 1 970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění činí tři dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). 6. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 200 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč činí 1 489 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).