19 C 71/2022-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 7 047,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Rámcovou smlouvu [číslo] podle ní byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaná jej mohla začít plně využívat. Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 17 000 Kč. Protože žalovaná splnila všechny smluvní předpoklady byl jí kontokorent schválen dne 23.10.2022. Před poskytnutím kontokorentu žalobkyně provedla také vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a dospěla k závěru, že žalovaná je v tomto konkrétním případě schopna kontokorent splácet. Žalovaná však porušila smluvní povinnosti a žalobkyně dne 29.12.2021 zesplatnila kontokorent. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena jistinou kontokorentu ve výši 6 447,19 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 700,60 Kč (počítaný za období od 1.10.2021 do 28.12.2021). O zesplatnění byla žalovaná informována předžalobní výzvou ze dne 29.12.2021. Dále žalobkyně požaduje částku 600 Kč jako náklady účelně vynaložené za vymáhání dluhu (2 x 300 Kč). Žalovaná dosud ničeho na žalovanou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Soud z listin předložených žalobkyní k důkazům, a to rámcovou smlouvou [číslo] dodatkem [číslo] obchodními podmínkami, podmínkami pro používání kontokorentu, mimořádným výpisem z běžného účtu žalované, přehledem plateb kontokorentu, zesplatňujícím dopisem, zjistil, že skutečnosti vyplývající z tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě, odpovídají těmto listinám a soud je vzal proto za prokázané. Pro stručnost pak v tomto odkazuje na žalobní tvrzení. Před podáním žaloby pak žalobkyně vyzvala žalovanou dne 29.12.2021 v rámci zesplatňujícího dopisu k úhradě předmětných dluhů. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentu dne [datum] (v dodatku [číslo] k rámcové smlouvě), na podkladě které žalobkyně poskytla žalované kontokorent ve výši 17 000 Kč a jeho čerpání bylo žalované umožněno na jejím účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná kontokorent čerpala, avšak svůj závazek žalovaná nesplnila a nesplácela řádně to, k čemu se zavázala, prohlásila banka v souladu se smlouvou kontokorentní úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k jeho úhradě včetně poplatků a úvěrového navýšení, celkem dluží žalovaná žalobkyni částku 7 047,19 Kč s příslušenstvím. Žalovaná však až dosud žalobkyni neuhradila z titulu této smlouvy částku specifikovanou ve výroku I. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Po právní stránce má nárok žalobkyně oporu nejen v uzavřené úvěrové smlouvě, ale i v ust. § 2395 občanského zákoníku. Úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše v ustanovení § 2 nařízení vl. č. 351/2013 Sb.. V daném případě žalobkyně poskytla žalované kontokorent ve výši 17 000 Kč. Protože žalovaná své závazky vůči žalobkyni řádně neplnila a dostala se s jeho plněním do prodlení, žalobkyně kontokorent zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy o kontokorentu ze dne [datum]. Žalovaná však úhradu svého dluhu neprovedla, proto soud žalobě vyhověl. Soud vzal rovněž za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně vyhodnotila úvěruschopnost žalované, a to zejména v kontextu toho, že žalovaná uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvou již v říjnu 2019 a žalobkyně tak měla k dispozici u žalované informace ohledně její platební historie, tyto informace pak dále prověřovala také z klientčiných dokladů, navíc je zřejmé, že žalovaná úvěr poskytnutý jí na základě dodatku [číslo] ze dne [datum] částečně splácela, když z částky 17 000 Kč již fakticky dluží pouze 6 447,19 Kč a poplatky a příslušenství ke dni podání žaloby. Již z této skutečnosti lze dovodit, že žalobkyně řádně vyhodnotila tzv. úvěruschopnost žalované. Proto soud nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěrová smlouva, která je platná i z pohledu ustanovení § 84 až § 86 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaná ve smyslu shora citovaného ustanovení povinna nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení, pročež tak soud zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).