41 C 199/2022-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 45.165,15 Kč s příslušenstvím. Tento návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ ČS“), uzavřela se žalovaným dne 19. 11. 2003 smlouvu o účtu [číslo] (dále jen„ Smlouva o účtu“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále ČS se žalovaným uzavřela dne 22. 6. 2020 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí Smlouvy i Smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky ČS. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního (záporného) zůstatku na běžném účtu, byl sjednán do limitu ve výši 40.000 Kč. Žalovaný byl zároveň dle Smlouvy o úvěru povinen platit ČS roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení ČS (ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 18,90 % ročně) a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem ČS, jež byly v souladu se Smlouvou o úvěru započítávány do výše kontokorentu. Dle podmínek Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany ČS žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení Smlouvy o úvěru, a proto ČS převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 3. 2021 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činí, úrok z úvěru 567 Kč, úrok z prodlení 82,39 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši v souladu s platným oznámením ČS, tj. ve výši 18,90 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši v souladu s platným oznámením ČS. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 1. 3. 2021 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021, a to s účinností ke dni 1. 9. 2021. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 1. 9. 2021, celkem 49.417,30 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 45.165,15 Kč, úroku z úvěru do 1. 9. 2021 ve výši 2.265,30 Kč, úroku z prodlení do 1. 9. 2021 ve výši 1.986,85 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobci i nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 17. 9. 2021. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 1. 3. 2021, do dne postoupení pohledávky, tj. do 1. 9. 2021, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 18,90% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 45.165,15 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25% p.a. z částky ve výši 45.165,15 Kč, od 2. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne 21. 1. 2022. Odeslaná výzva se však žalobci vrátila z důvodu jejího nevyzvednutí ze strany žalovaného. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka původního věřitele [právnická osoba] byla řádně postoupena na žalobce a ten je tak ve sporu aktivně legitimován. Oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že byl žalovaný o postoupení pohledávky řádně informován a byl vyzván k úhradě dlužné částky. Smlouvou o účtu, smlouvou o úvěru spolu s podmínkami žalobce prokázal, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 40.000 Kč. Z VOP a Sazebníku byly zjištěny podrobnosti smlouvy i výše dohodnutých poplatků. Výzvou k úhradě a výpovědí smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný porušil smluvní ujednání zásadním způsobem, když překročil povolený limit kontokorentu a tento na výzvu nereagoval. K tomuto datu dlužil žalovaný na jistině 45.165,15 Kč. Skutečnost, že žalovaný řádně nesplácel to, k čemu se zavázal, byla prokázána předžalobní výzvou spolu s podacím archem. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že mezi právní předchůdkyní žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným, jakožto fyzickou osobou, nepodnikatelem, byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému kontokorentní úvěr do výše 40.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet a nepřečerpat povolený limit. Tato skutečnost byla prokázána smlouvou spolu se smluvními podmínkami. Žalovaný úvěr čerpal a smlouvu porušil hrubým způsobem tím, že přečerpal povolený limit. [příjmení] od smlouvy odstoupila a požadovala zaplacení celé dlužné částky spolu s úrokovým navýšením. Smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že úvěrující následně postoupil svou shora specifikovanou pohledávku za žalovaným na žalobce a toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky, jak soud zjistil z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání. 5. Po právní stránce má nárok žalobce oporu nejen v předložené úvěrové smlouvě, ale i v ustanovení § 2395 a násl. Občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předmětná smlouva má všechny náležitosti stanovené zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S oporou o shora uvedená zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. V daném případě žalobce na základě úvěrové smlouvy poskytl žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost hradit žalobci poskytnuté finanční prostředky v dohodnutých splátkách a dostal se tak do prodlení, je povinen zaplatit žalobci rovněž úrok z prodlení. Nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 6. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány. 7. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř, podle něhož má ve věci úspěšný žalobce nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. 8. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobce je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50.000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. 9. Náklady řízení žalobce pak představují částku 3.985 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.807 Kč, dále odměnou za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., k těmto náleží 3 režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH. Žalovaný je povinen zaplatit tyto náklady ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 ost. 1 o.s.ř.