41 C 320/2021-60 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce jako poskytovatel služeb elektronických komunikací uzavřel se žalovanou jako účastníkem smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 10. 9. 2018, (dále jen "smlouva"). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba] a.s. pro spotřebitele (dále jen "VOP"), se kterými se žalovaná při podpisu smlouvy seznámila a též je podepsala. V souvislosti s poskytováním služeb dle smlouvy žalobce žalované na jeho žádost zapůjčil dne 19. 9. 2018 set-top-box IPTV STB Arris VIP [číslo] ev. [číslo] v.č. [číslo] (dále jen "STB"). Současně dne 19. 9. 2018 žalobce žalované zapůjčil optickou síťovou jednotku GPON Huawei [číslo] ONT ev. [číslo] (dále jen "ONU"). (STB a ONU společně dále jen jako "zařízení"). S ohledem na prodlení žalované s úhradou plateb za služby dle smlouvy, žalobce ukončil poskytování služeb dle smlouvy. Následnou výpovědí ze dne 11. 1. 2019 smlouvu vypověděl a vyzval žalovanou v souladu s čl. 5 VOP k vrácení vypůjčených a pronajatých zařízení, což však žalovaná neučinila. Podle písm. e) smlouvy se žalovaná zavázala, že nevrátí-li žalobci poskytnuté zařízení včas (tj. do 7 dnů od ukončení poskytování služby) a v pořádku (tj. plně funkční, kompletní, čisté, zabalené v původním obalu) dle čl. 5 a 5.6. VOP, je žalovaná povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 1.400 Kč za set-top-box a 1.600 Kč za optickou síťovou jednotku. S ohledem na skutečnost, že žalovaná zařízení žalobci v rozporu se smlouvou nevrátila, vznikl žalobci dle citovaného ustanovení smlouvy nárok na zaplacení předmětné smluvní pokuty ve výši 1.400 Kč za nevrácený STB a 1.600 Kč za nevrácenou ONU, k jejímuž uhrazení žalobce žalovanou vyzval fakturou [číslo] ze dne 6. 2. 2019, a to se splatností k 18. 2. 2019. Žalovaná však smluvní pokutu žalobci do dnešního dne neuhradila, ani vypůjčené zařízení žalobci nevrátila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2019. Žalobci tedy nezbývá jiné možnosti jak se domoci svého nároku než prostřednictvím předmětného soudního řízení. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve sporu zůstala nečinná. 2. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů, přičemž tento postup odpovídá ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl listinné důkazy předložené mu žalobcem, když žalovaná na svou obranu nenavrhovala provedení žádných důkazů. 4. Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací žalobce prokázal, že zde existoval závazkový vztah mezi žalobcem a žalovanou, jehož obsahem bylo poskytování služeb el. komunikací, v níž bylo mimo jiné sjednáno, že žalobce zapůjčí žalované set top box a optickou síťovou jednotku. Při ukončení smlouvy byla žalovaná povinna tato zařízení vrátit žalobci. Pro případ, že by k vrácení nedošlo, byla pod písm. e) smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 1.400 Kč za nevrácený STB a 1.600 Kč za nevrácenou optickou síťovou jednotku. Předávacími protokoly žalobce prokázal, že uvedené věci žalované skutečně zapůjčil. Z výpovědi smlouvy včetně dokladu o doručení bylo soudem zjištěno, že došlo k ukončení závazkového vztahu s ohledem na prodlení s platbami ze strany žalované. Fakturou [číslo] žalobce prokázal, že žalovaná nevrátila zapůjčená zařízení a byla jí proto vyúčtována smluvní pokuta ve výši 3.000 Kč odpovídající smluvnímu ujednání. Předžalobní výzvou pak bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobce žalovanou vyzval k dobrovolné úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání své pohledávky. 5. Na základě shora uvedených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu odpovídající žalobním tvrzením, když veškerá tato tvrzení byla řádně prokázána a žalovanou nebyla nikterak rozporována. 6. Žaloba je důvodná, po právní stránce má nárok žalobce na zaplacení dlužné částky oporu v ustanovení § 2048 občanského zákoníku, který stanoví, že sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V daném případě uzavřeli účastníci smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v níž byla platně sjednána smluvní pokuta za nedodržení podmínek smlouvy v pevně stanovené výši. Žalovaná neplnila své smluvně převzaté povinnosti, když nevrátila po skončení smlouvy poskytnutá zařízení, a z tohoto důvodu vzniknul žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty. K jejímu zaplacení byla žalovaná vyzvána, do současné doby je však v prodlení. Jelikož žalovaná dlužnou částku žalobci dosud neuhradila, uložil jí soud tuto povinnost rozsudkem včetně zákonného úroku z prodlení, na nějž má žalobce nárok dle § 1970 o.z. Lhůta k plnění činí tři dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). 7. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 o.s.ř., žalobce měl ve sporu plný úspěch, přísluší mu proto právo na náhradu nákladů řízení, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.