8 C 100/2022-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 42 679,23 Kč, úroku ve výši 19,34 % ročně z částky 41 457 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení a za dobu do 17. 9. 2021 v kapitalizované výši 18 418,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 41 457 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení a za dobu do 17. 9. 2021 v kapitalizované výši 9 285,48 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 37 480 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 12 000Kč. Celkový závazek se žalovaná zavázala uhradit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 145 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 2. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 26 119 Kč a po postoupení pohledávky 21 320,77 Kč. Dluží tedy částku 42 679,23 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 41 457 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021 Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zákaznické karty žalované, pracovní smlouvy z 13. 11. 2006, výplatních lístků za měsíce listopad a prosinec 2017, oznámení o zesplatnění z 5. 6. 2019, oznámení o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021, výzvy k úhradě z 26. 8. 2020 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 37 480 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 12 000 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2018 zaměstnancem a její čistý příjem činil 14 000 Kč měsíčně. Celkové odhadované výdaje měly činit v roce 2018 celkem 8 410 Kč Tyto výdaje nebyly ověřovány ničím. Dne 5. 6. 2019 bylo vyhotoveno písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 6. 1. 2021 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 13. 1. 2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 50 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do její zákaznické karty, avšak z této karty bylo zjištěno, že nebyly ničím ověřovány jeho měsíční výdaje a poskytovatel úvěru vycházel pouze ze sdělení spotřebitele. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená s žalovanou neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 47 439,77 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 2 560,23 Kč. Žalovaná byl vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 26. 8. 2020, který jí byl doručován 27. 8. 2020 prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 30. 8. 2020 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 9. 9. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 10. 9. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl včetně úroku z prodlení do 17. 9. 2021 v kapitalizované výši 215,85 Kč (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 708 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 426 Kč.