8 C 109/2022-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 64 403,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 25. 2. 2022 do zaplacení z částky 61 055,25 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v souladu s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet částkou 1 275,23 Kč měsíčně. Úrok byl sjednán ve výši 15,20 % ročně Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného, jejichž výši si ověřil z interních i externích zdrojů a nahlédnutím do příslušných databází a nebyly zjištěny pochyby ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 60 000 Kč a celkem uhradil částku 15 306,16 Kč. Protože nehradil splátky včas, došlo v souladu se smluvním ujednáním k zesplatnění úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, platební historie žalovaného, rozhodnutí o zesplatnění ze dne 6. 10. 2021, předžalobní upomínky ze dne 1. 3. 2022 včetně podacího lístku, výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 275,23 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací získaných od žalovaného a získané informace byly ověřeny nahlédnutím do příslušné databáze. Žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 30 767 Kč, který byl ověřen z jeho běžného účtu, a žalobkyně kromě interních splátek úvěru neověřovala výdaje žalovaného. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 60 000 Kč a dle platební historie žalobkyni zaplatil celkem 15 306,16 Kč. Dopisem ze dne 6. 10. 2021 bylo rozhodnuto o zesplatnění úvěru a výzvou ze dne 1. 3. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání dopisu. Předmětný dopis byl odeslán tentýž den. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 11 593,90 Kč ve formě revolvingového úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze vyhodnocením informací získaných od žalovaného, z nichž ověřila z jeho běžného účtu jeho pravidelný měsíční příjem a lustrací z veřejně dostupných databází. Ničím nebyly ověřovány jeho výdaje, a to přesto, že z výpisu z jeho běžného účtu vedeného žalobkyní bylo zřejmé, že kreditní obraty jsou většinou nižší než debetní, což mělo za následek mínusový zůstatek na účtu, vyjma měsíců, kdy čerpal úvěr. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný vrátil celkem 15 306,16 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 44 693,84 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 1. 3. 2022, dle něhož měl být uhrazen do sedmi dnů. Dopis byl doručován prostřednictvím České pošty téhož dne a do dispozice žalovaného se tak dostal nejpozději 4. 3. 2021 Lhůta tedy uplynula 11. 3. 2022 a následujícího dne se proto žalovaný s částkou 44 693,84 dostal do prodlení a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 44 693,84 ve výši 11,75 % ročně od 12. 3. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38%, představující rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady tvořily tři úkony právní služby po 3 420 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč, což po navýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 2875 Kč činí celkem 16 378,60 Kč 38% z této částky představuje 6 223,90 Kč. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 2 100 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 775 Kč.