8 C 130/2022-85 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 26 509,42 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně od 25. 1. 2022 do zaplacení a za dobu do 24. 1. 2022 v kapitalizované výši 4 122,98 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 509,42 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení a za dobu do 24. 1. 2022 v kapitalizované výši 1 696,73 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně sjednaného úroku 14,9 % ročně v 96 pravidelných měsíční splátkách po 504 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 11. 2027. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze pět splátek po 504 Kč, a proto žalobkyně prohlásila v souladu se smluvním ujednáním úvěr za splatný ke dni 14. 4. 2021. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží částku 33 329,13 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 26 509,42 Kč a příslušenství. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně v procesu bez doložení příjmů na základě statistické pravděpodobnosti, který porovnává deklarovaný příjem s příjmem modelovým a vycházel z deklarovaných výdajů. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný je soudem omezený ve svéprávnosti až na běžné záležitosti každodenního života a byl mu jmenován opatrovník statutární město Opava. Opatrovník ve vyjádření namítal, že žalovaný v době uzavření smlouvy nebyl schopen pochopit důsledky svého právního jednání pro zjištěnou duševní chorobu. Projevil zájem řešit závazek žalovaného a žádal odpuštění příslušenství a poplatků. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru ze dne [datum], výzvy k plnění z 3. 1. 2022, výpisu z účtu č. [bankovní účet] z listopadu 2019, rozsudku okresního soudu v [obec] č.j. [číslo jednací], znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] z [datum] a protokolu o jednání před okresním soudem v [obec] z [datum] byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč na jeho účet a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 14,9 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 504 Kč, počínaje 14. 12. 2019. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě statistického modelu, kdy žalobkyně vycházela pouze z deklarovaných příjmů, které představoval invalidní důchod žalovaného ve výši 9 500 Kč měsíčně a deklarovaných výdajů. Žalovaný v době uzavírání smlouvy trpěl trvalou a postupně se zhoršující duševní porucho, která se nazývá smíšená demence a projevuje se poklesem intelektových schopností, pro kterou je v psychiatrické péči Psychiatrické nemocnice v [obec] od roku 2018, a pro kterou byl rozsudkem okresního soudu v [obec] z [datum] omezen ve svéprávnosti až na běžné věci každodenního života. Na úvěr bylo uhrazeno prvních pět splátek po 504 Kč (byť žalovaný je od ledna 2020 kontinuálně hospitalizován). Žalobkyně poté úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 3. 1. 2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 28 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle svých tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, dotazem na jeho příjmy, výdaje a poměry, což však nebylo ničím ověřováno a poskytovatel úvěru vycházel na základě těchto sdělení ze svého statistického modelu. Jinými slovy žalobkyni při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného postačovalo pouze to, že pobírá invalidní důchod ve výši 9 500 Kč. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. Z ohledem na tento závěr se soud již blíže nezabýval otázkou neplatnosti této smlouvy z důvodu nezpůsobilosti žalovaného tuto smlouvu uzavřít, z ohledem na jeho duševní chorobu. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 2 520 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 25 480 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 1. 1. 2022, což bylo v době, kdy již byl žalovaný hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v [obec] pro svou duševní chorobu, pro kterou není schopen již chápat právní význam této výzvy. Dne 19. 8. 2022 však byla žaloba doručena opatrovníku žalovaného, který dle této žaloby mohl následujícího dne splnit výše uvedenou povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni 25 480 Kč, což však neučinil. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky 21. 8. 2022 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od prvního dne prodlení do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Skutečnost, že žalovaný je pro duševní chorobu omezen ve svéprávnosti vyhodnotil soud jako okolnost hodnou zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. a proto nerozhodoval o náhradě nákladů řízení dle úspěchu ve věci a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.