8 C 163/2022-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 178,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 6. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků na dálku s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 14 178,67 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit do 26. 6. 2021. Žalovaný byl původním věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI a nebyly zjištěny pochyby ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] včetně standardních informací a obchodních podmínek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2021 včetně podacího lístku, výzvy k úhradě ze dne 29. 7. 2021 včetně podacího lístku a potvrzení o provedených platbách za dobu od 2. 4. 2021 do 26. 6. 2021 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, dle kterého byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč a ten se zavázal splatit úvěr včetně sjednaných úroků do 26. 6. 2021. Svůj závazek nesplnil a neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze lustrací z veřejně dostupných databází. Dopisem ze dne 29. 7. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do tří dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena téhož dne. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka v celkové výši 10 000 Kč ve formě revolvingového úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z veřejně dostupných databází a neověřoval si jeho příjmy a výdaje. Z tohoto tvrzení je patrno, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Je proto povinen vrátit tuto částku v plné výši. K vrácení této částky byl vyzván dopisem ze dne 29. 7. 2021, odeslaným prostřednictvím České pošty téhož dne, a to ve lhůtě tří dnů. S ohledem na řádný běh doručování by se listina dostala do dispozice žalovaného nejpozději 1. 8. 2021 a lhůta k plnění by uplynula 4. 8. 2021. Následujícího dne se proto žalovaný dostal do prodlení s částkou 10 000 Kč a dle § 1970 OZ je povinen zaplatit úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25% ročně od prvního dne prodlení do zaplacení. Z výše uvedených důvodů bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %, což představuje rozdíl mezi procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po navýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 800 Kč činí celkem 2 252 Kč 40% z těchto nákladů je 901 Kč.