8 C 166/2022-31 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 45 274,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 566,15 Kč, úroku ve výši 8,5 % z částky 42 227,30 Kč od 5. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 180,54 Kč od 14. 1. 2022 do 4. 4. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 45 274,25 Kč od 5. 4. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet včetně úroku v sazbě 27,88 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,92 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná byla původním věřitelem lustrována z veřejně dostupných databází a byla posuzována její příjmová a výdejová stránka zjištěná z informací, které sama poskytla. Přezkoumávány byly její klientské informace o zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalovaná závazek nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 6 742 Kč a v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 12. 2021. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 43 227,30 Kč, poplatky za pojištění ve výši 116,95 Kč, náklady na vymáhání 430 Kč, smluvní pokutu 1 500 Kč a příslušenství ve formě úroků a úroků z prodlení. Žalovaná na zesplatnění dluh neuhradila ničeho a dlužnou částku neuhradila ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], splátek a úhrad žalované, výpisu z účtu č. [bankovní účet] s vybranými pohyby v době od 22. 2. do 28. 2. 2021, úvěrové karty žalované, výzvy ke splacení úvěru ze dne 30. 12. 2021 a předžalobní upomínky ze dne 21. 1. 2022 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v rozsahu úvěrového rámce 45 000 Kč, a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet formou minimální měsíční splátky ve výši 2,92 % z čerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 27,88 %. Úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě informací získaných od žalované a získané informace byly ověřeny z přehledu vybraných pohybů na účtu žalované za měsíc únor 2021 na základě zadaného požadavku, z něhož byl zjištěn příjem žalované ve výši 16 009 Kč a výdaje v celkové výši 15 599 Kč, tvořené pouze trvalými příkazy a splátkami úvěrů. Jiné pohyby na účtu ověřovány nebyly. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 45 000 Kč a dle platební historie žalobkyni zaplatila celkem 6 742 Kč. Dopisem ze dne 30. 12. 2021 bylo rozhodnuto o zesplatnění úvěru a výzvou ze dne 21. 1. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání dopisu. Předmětný dopis byl odeslán dne 24. 1. 2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 45 000 Kč ve formě revolvingového úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze vyhodnocením informací získaných od žalované za použití statistického modelu, ověřeným pouze výpisem vybraných pohybů na účtu a lustrací z veřejně dostupných databází. Z uvedeného výpisu byly ověřeny pouze měsíční příjmy a vybrané výdaje (splátky úvěrů a trvalé příkazy), po jejichž započtení zbývá žalované na účtu okolo 410 Kč a to pouze v případě, že již jiné výdaje nemá, což ovšem nebylo ověřováno, například úplným výpisem z účtu. Z tohoto tvrzení je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná vrátila celkem 6 742 Kč. Je proto povinna vrátit žalobkyni 38 258 Kč. K vrácení úvěru byla vyzvána ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání výzvy, k němuž došlo 24. 1. 2021, tj. do 31. 1. 2021. Následujícího dne se dostala do prodlení s dlužnou jistinou a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit i úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky od 1. 2. 2021 do zaplacení. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 38 258 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul. 10. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu rozdílu mezi jeho procesním úspěchem a neúspěchem tj. v rozsahu 60 %. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 1 812 Kč činí 3 990 Kč 60% těchto nákladů představuje 2 394 Kč.