8 C 167/2022-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 851,44 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 389,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 780 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku a poplatku za správu úvěru. Celkovou částku 22 320 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 594,29 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 11. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 15 540 Kč a dluží částku 11 851,44 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 6 780 Kč, dlužných úroků a smluvní pokuty ve výši 5 071,44 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud u jednání provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru z [datum], předpisem splátek a výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 5. 2022 včetně podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 3 360 Kč, administrativní poplatky v celkové výši 3 120 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 3 840 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, které byly zapsány v jeho žádosti. Dle těchto údajů byl žalovaný v roce 2018 zaměstnancem a jeho příjem měl činit 23 200 Kč měsíčně, bylo ověřováno výplatními páskami. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 měsíčně 11 815 Kč, z čehož výdaje na bydlení v družstevním bytě měly činit 5 015 Kč, energie 1 700 Kč a stravování a ostatní výdaje 5 100 Kč. Žalovaný byl svobodný se dvěma vyživovacími povinnostmi k nezl. dětem. K tvrzením o výdajích žalovaný předložil pouze doklad o SIPO. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 12 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno v jeho žádosti o úvěr. Příjem žalovaného byl ověřen výplatními páskami. Nebyly však ověřovány výdaje žalovaného, vyjma výdajů placených prostřednictvím SIPO a právní předchůdce žalobkyně se spokojil s tvrzením žalovaného o jeho výdajích. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 15 540Kč, tedy částku vyšší a proto žalobkyni v souvislosti s touto neplatnou úvěrovou smlouvou nedluží ničeho. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna uhradit doplatek do zákonné sazby soudního poplatku, který činí 1 000 Kč. Protože bylo uhrazeno 800 Kč, byla žalobkyně zavázána doplatit 200 Kč.