8 C 173/2022-33 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 7 843,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 14. 5. 2022. Předmět řízení představoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 18 995,32 Kč za dobu od 2. 7. 2019 do 27. 4. 2022. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 001 Kč. Dle bodu [číslo] smlouvy o úvěru v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 60 dnů dochází k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná neplnila řádně svůj závazek ze smlouvy, úvěr řádně splácet, a proto došlo ke zesplatnění úvěru, které bylo žalované oznámeno 15. 4. 2018 a tímto vznikla nová jistina úvěru ve výši 18 995,32 Kč. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 18 995,32 Kč za dobu do 1. 7. 2019. Žalovaná tzv. novou jistinu ani po 1. 7. 2019 nezaplatila, a proto se žalobkyně domáhá smluvní pokuty za dobu od 2. 7. 2019 do 27. 4. 2022. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně doplnila svá tak, že z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý příjem žalované činí 12 850 Kč a celkové měsíční náklady 9 800 Kč s tím, že v době uzavření úvěrové smlouvy měla vyživovací povinnost k jednomu dítě a náklady na bydlení představovaly částku 4 000 Kč. Pro ověření příjmů a výdajů měla žalobkyně k dispozici kopii občanského průkazu, kopii dokumentu ČSSZ – oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory – rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení a kromě toho měla k dispozici výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis z registru SOLUS, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz listinami, a to obsahem spisu sp. zn. [spisová značka] – zejména: hodnocení klienta, oznámením o změně výše dávky SSP ze dne 28. 7. 2016 a 5. 8. 2016 (čl. 14-15), rozsudkem ze dne [datum], usnesením čl. 65, dále předsmluvním formulářem s datem 8. 8. 2016, návrhem smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] oznámením o schválení úvěru, oznámením o zesplatnění ze dne 15. 4. 2018 a předžalobní výzvou ze dne 27. 4. 2022. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně podala návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a žalobkyně tento návrh akceptovala, což bylo žalované oznámeno 15. 4. 2018. Účastníci tedy uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala na účet žalované dne 15. 8. 2016 částku 20 001 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr, navýšený o úrok ve výši 66,64 % ročně, splatit ve 48 měsíčních splátkách po 999 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci. Žalovaná svůj závazek neplnila řádně, proto žalobkyně zesplatnila zůstatek úvěru a rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 19 253 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 899 Kč a úrok ve výši 35 % ročně z částky 16 837,02 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení. Tato smluvní pokuta byla vypočtena jako 0,1 % denně z dlužné jistiny 18 995,32 Kč za dobu do 1. 7. 2019. Žalobkyně původně požadovala tuto smluvní pokutu za dobu od 17. 4. 2018 do 1. 7. 2019 v celkové výši 8 379 Kč, přičemž v průběhu řízení vzala žalobu zpět o 6 480 Kč a v této části bylo řízení zastaveno. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a vycházela z jejího měsíčního příjmu 9 500 Kč představující rodičovský příspěvek na dítě [jméno] [příjmení], [datum narození] a ostatních příjmů představující výživné, sociální dávky apod. ve výši 3 350 Kč měsíčně. K tomu předložila oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, z něhož vyplynulo, že v době před uzavřením smlouvy měla k dispozici pouze rodičovský příspěvek ve výši 9 500 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 2 904 Kč. Výdaje měly činit celkem 9 800 Kč a byly složeny z blíže neurčených výdajů žalované ve výši 3 800 Kč, výdajů na nezaopatřené dětí ve výši 2 000 Kč, výdajů na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní ve výši 4 000 Kč, z čehož byla ověřena pouze část výdajů na bydlení z dokladu SIPO. Žalovaná byla v té době svobodná, se základním vzděláním a jedním nezaopatřeným dítětem. 4. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 20 001 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalované, které představovaly pouze dávky státní sociální podpory, a to rodičovský příspěvek na nezl. dceru ve výši 9 500 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 2 904 Kč, přičemž v rozporu s tímto zjištěním je v hodnocení klienta uvedená částka 3 350 Kč a celková částka příjmů tedy v kartě nesprávně uvedena 12 850 Kč. U výdajů žalované ověřovala žalobkyně pouze náklady, které jsou uvedeny v dokladu SIPO, jinak vycházela z tvrzených výdajů žalované ve výši 3 800 Kč, výdajů na nezl. dítě ve výši 2 000 Kč měsíčně, tvrzených nákladů na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní v celkové výši 4 000 Kč, aniž by tyto výdaje jakkoli ověřovala. Navíc je nepochybné, že žalobkyně žila pouze z dávek státní sociální podpory ve výši 12 404 Kč. S ohledem na to učinil soud závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění učinila chybný závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky [datum] neplatná. Neplatná jsou tedy všechny ujednání uvedená ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi účastníky, tedy i ujednání o smluvní pokutě, a proto žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 9. Protože žalobkyně byla ve sporu neúspěšná a žalované žádné náklady spojené s tímto řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Protože v řízení nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žaloba byla zamítnuta, soud zavázal žalobkyni uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč představující rozdíl mezi splatným poplatkem 1 000 Kč a uhrazením 400 Kč.