8 C 185/2022-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 3 250 Kč vrátit dne 22. 1. 2021. Žalovaný však svůj závazek nesplnil a žalobkyni nevrátil ničeho. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtnul řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům jsem porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který [právnická osoba] zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 10 030 Kč a po umoření této částky na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky a poplatek nadále dluží 10 290 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] včetně dodatku, dokladu k platbě (výpis z účtu) ze dne [datum], upomínek ze dne 29. 1. 2021, 5. 2. 2021, 12. 2. 2021, 21. 2. 2021 a 8. 3. 2021, výzvy k úhradě ze dne 31. 1. 2021 a výplatního lístku za říjen a listopad 2020, zjistil skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku 7 000 Kč dne [datum] a částku 3 000 Kč dne [datum] a žalovaný se zavázala tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 3 250 Kč žalobkyni vrátit do 22. 1. 2021. Účastníci uzavírali smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně [webová adresa], na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, vyplnil na této webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a podepsal smlouvu o zápůjčce elektronicky, a to tzv. PINem, který žalobkyně zaslala žalované na uvedené telefonní číslo. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila výplatní pásky žalovaného za měsíce říjen a listopad 2020, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný měl v říjnu 2020 čistou mzdu ve výši 24 297 Kč a v listopadu 24 281 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem 10 030 Kč. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného o splnění svého závazku a vrácení dlužné částky upomínkami. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 8 000 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalovaná po výzvě předložila soudu pouze důkazy o příjmech žalobce (ve výši okolo 24 000 Kč měsíčně), avšak nebyly předloženy žádné důkazy prokazující zjišťování jeho výdajů, kdy se spokojila pouze se sdělením žalovaného, že jeho měsíční výdaje (blíže neurčené) činí celkem 7 772 Kč. Je tedy zřejmé, že žalobkyně neprověřovala ke dni uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tím porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o zápůjčce si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný vrátil 10 030 Kč, tedy žalobkyni nedluží ničeho. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 10. Protože úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože soudem nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byla žalobkyně vyzvána k doplacení soudního poplatku ve výši 200 Kč.