8 C 208/2022-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 172 371,78 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně od 17. 9. 2021 do zaplacení z částky 169 781,78 Kč a za dobu do 16. 9. 2021 v kapitalizované výši 10 825,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 169 781,78 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a za dobu do 16. 9. 2021 v kapitalizované výši 20 035,02 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba] s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 225 000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně sjednaného úroku 14,9 % ročně ve 108 pravidelných měsíční splátkách po 4 132,58 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na 19. 9. 2020. Banka svůj závazek splnila dne [datum]. Naopak žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto žalobkyně prohlásila v souladu se smluvním ujednáním úvěr za splatný ke dni 14. 4. 2021. K tomuto dni žalovaná dlužila částku 169 781,78 Kč na jistině, 2 590 Kč na smluvních poplatcích, 10 825,15 Kč na smluvních úrocích a 20 035,02 na úrocích z prodlení. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal poskytovatel úvěru z dostupných informací v externích a interních databázích a porovnáním příjmů a výdajů. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby, přičemž tato pohledávka byla žalobkyni postoupena. 2. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listin a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalované vycházel soud z fikce souhlasu), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to potvrzení příjmů žalované, žádosti o úvěr z [datum] smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně formuláře pro standartní informace o úvěru, platební historie úvěru, předžalobní výzvy k plnění z 3. 1. 2022 včetně poštovního archu byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované 225 000 Kč ke konsolidaci jejich závazků na sjednané účty a žalovaná se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 14,9 % ročně v 108 měsíčních splátkách po 4 132,58 Kč, počínaje 15. 9. 2016. Úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena porovnáním příjmů a výdajů, kdy banka vycházela pouze z doložených příjmů, které představovala mzda žalované ve výši 10 187 Kč měsíčně a deklarovaných výdajů. Žalovaná splácela úvěr řádně do ledna 2021, posléze úvěr přestala splácet a [právnická osoba] poté úvěr zesplatnila ke dni 19.6.2020 a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Dlužná jistina činí 169 781,78 Kč, dlužné poplatky 2 590 Kč, neuhrazený smluvní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění 10 825,15 a úrok z prodlení k témuž datu 20 035,02 Kč. Žalovaná dluh neuhradila a úvěrující postoupil tuto pohledávku žalobkyni. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 225 000 Kč ke konsolidaci jeho závazků, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná jako úvěrovaný a právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující uzavřeli platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníků za splnění všech podmínek dle zákona č. 257/2016 Sb. Úvěrující svůj závazek ze smlouvy splnil a žalované poskytnul úvěr ve výši 225 000 Kč, žalovaná však svůj závazek porušila a od únorové splátky v roce 2020 úvěr přestala splácet. Úvěrující v souladu se smluvním ujednáním v důsledku tohoto prodlení se splátkami zesplatnil úvěr ke dni 19.6.2020, tuto skutečnost žalované oznámil a vyzval ji k úhradě nesplaceného závazku. Žalovaná poté závazek neuhradila úvěrujícímu ani žalobkyni poté, co jí byla pohledávka postoupena. Protože tak neučinila ani ke dni rozhodnutí soudu, bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 896 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 172 371,78 Kč sestávající z částky 8 020 Kč za dva úkony uvedené v § 11 odst. 1 a. t., jeden úkon v poloviční sazbě za jednoduchou výzvu k plnění, tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, což činí celkem 32 245,50 Kč.