8 C 249/2022-56 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 21 889,96 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 579,84 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a za dobu do 18.12.2020 v kapitalizované výši 4 620,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 579,84 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a za dobu do 18.12.2020 v kapitalizované výši 1 993,12 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 35 839,02 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 22 331,18 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 382,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 398,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 331,18 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 3 220 Kč (úroková sazba 29 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 7 124 Kč, nákladů za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 306 Kč. Celkovou částku 33 650 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 561 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.9.2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 11 565 Kč a dluží částku 21 889,96 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 12 579,84 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 9 310,12 Kč. Dne 9.3.2018 byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalované částku 35 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 8 577 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 11 791 Kč a poplatku za zpracování ve výši 7 711 Kč. Celkovou částku 63 079 Kč se zavázala uhradit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 505 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 9.9.2019. Žalovaná uhradila pouze částku 27 025 Kč a dluží částku 35 839,02 Kč, která sestává z dlužné jistiny 22 331,18 Kč a poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6.1.2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] a [datum], zákaznickými kartami žalované, oznámením o postoupení pohledávky z 6.1.2021, výzvou k úhradě z 28.6.2021 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] a [datum] dvě smlouvy o zápůjčce, dle které [právnická osoba] na základě prvé z těchto smluv poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 8 577 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 11 791 Kč a poplatek za splácení ve výši 7 711 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, počínaje dnem uzavření smlouvy. Na základě druhé smlouvy poskytla žalované částku 18 000 Kč a ona se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 3 220 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 7 124 Kč a za vedení účtu ve výši 5 306 Kč v 60 týdenních splátkách po 561 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2018 osobou samostatně výdělečně činnou s čistým příjmem ve výši 4 720 Kč, resp. 7 600 Kč (dle druhé zákaznické karty) a dále měla mít ostatní příjmy ve výši 18 000 Kč, resp. 15 000 Kč (dle druhé zákaznické karty), které nebyly blíže specifikovány a nijak ověřeny. Celkové odhadované výdaje měly činit v roce 2018 měsíčně 6 505 Kč, resp. 4 000 Kč měsíčně, z nichž částka 3 505 Kč měla ve druhém případě představovat i interní splátku. Žalovaná byla v té době svobodná, bydlela v nájmu a vyživovala dvě osoby. Žalovaná splatila na půjčku poskytnutou [datum] celkem 27 025 Kč a na druhou půjčku 11 565 Kč. Dopisem ze dne 6.1.2021 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka, a to ve výši 35 000 Kč a 18 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na její majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Navíc tzv. ostatní příjmy, které nebyly blíže specifikovány, nebyly ověřovány ani dle zmiňované zákaznické karty a výdaje žalované byly pouze odhadovány. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o zápůjčce neplatné. 9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 11 565 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 6 435 Kč. Dle smlouvy ze dne [datum] obdržela žalovaná částku 35 000 Kč a dosud vrátil částku 27 025 Kč, je proto povinna žalobkyni zaplatit 7 975 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 6.1.2021, který jí byla byl doručován 25. 1. 2021 prostřednictvím České pošty, s.p.. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 28.1.2021 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 72. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením výše uvedených částek následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 8.2.2021 do zapl