8 C 257/2022-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 35 440 Kč, úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a za dobu do 7. 1. 2022 v kapitalizované výši 5 208,17 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a za dobu do 7. 1. 2022 v kapitalizované výši 1 709,13 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 8 520 Kč, úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 6 626,67 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 415,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 803,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 626,67Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 4 400 Kč (úroková sazba 25,14 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 8 800 Kč. Celkovou částku 39 600 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 660 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 4 160 Kč a dluží částku 35 440 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 22 000 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 13 440 Kč. Dne [datum] byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalované částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 2 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku 21 600 Kč se zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 26. 10. 2020. Žalovaný uhradil pouze částku 13 830 Kč a dluží částku 8 520 Kč, která sestává z dlužné jistiny 6 626,67 Kč a poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] a [datum], zákaznickou kartou žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 2. 2022, výzvou k úhradě z 6. 5. 2022 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] a [datum] dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle které [právnická osoba] na základě prvé z těchto smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 4 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 8 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 660 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Na základě druhé smlouvy poskytla žalovanému částku 12 000 Kč a on se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 2 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2019 starobním důchodcem, bydlícím v domě s pečovatelskou službou. Jeho příjem představoval starobní důchod ve výši 10 160 Kč, který byl ověřen výměrem a dále měl mít další příjmy ve výši 10 000 Kč měsíčně, údajně ověřované z blíže neurčeného daňového přiznání. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 měsíčně 7 350 Kč, resp. 9 200 Kč měsíčně, z nichž částka 2 750 Kč měla představovat výdaje na bydlení, 3 000 Kč osobní výdaje a 1 600 Kč splátky úvěrů. Žalovaný splatil na úvěr poskytnutý dle smlouvy z [datum] celkem 4 160 Kč a na druhý úvěr 13 830 Kč. Dopisem ze dne 3. 2. 2022 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a v předžalobní výzvě byl vyzván k úhradě dluhu do 21. 5. 2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka a to ve výši 22 000 Kč a 12 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na její majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Poskytovatel úvěru vyhodnotil žalovaného jako úvěruschopného, přestože šlo o starobního důchodce (ve věku 75 let) s výší důchodu 10 160 Kč měsíčně, žijícího v domě s pečovatelskou službou. Vycházel z dalších příjmů z podnikatelské činnosti, kdy mohl mít k dispozici daňové přiznání nejpozději z roku 2018, z něhož nemohl být zjištěn další příjem ve formě zisku z podnikatelské činnosti v roce 2019. Právní předchůdce žalobkyně navíc tím, že neověřoval měsíční výdaje žalovaného vyjma nákladů na bydlení a spokojil se s jeho tvrzením o osobních výdajích ve výši 3 000 Kč měsíčně (100 Kč na den), před uzavřením obou smluv nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné. 9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalovanému jistinu ve výši 22 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 4 160 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 17 840 Kč. Dle smlouvy ze dne [datum] obdržel žalovaný částku 12 000 Kč a dosud vrátil částku 13 830 Kč, tedy částku vyšší, tedy nemá na tento úvěr již co vracet. Žalovaný byl vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne 6. 5. 2022 do 21. 5. 2022. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 17 840 Kč následující