8 C 29/2022-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 22 651 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. 10. 2021 do zaplacení a za dobu od 18. 6. 2021 do 1. 10. 2021 v kapitalizované výši 427,26 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách. Účastníci dále sjednali poplatek za odložení splátky ve výši 99 Kč. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází a byla posuzována jeho příjmová a výdejová stránka. Přezkoumávány jeho klientské informace o zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení a na základě toho byla pomocí statistického modelu zjištěna bonita úvěrovaného. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 2 502 Kč a v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14. 21. 2020. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 14 998 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 940 Kč, poplatky v celkové výši 1 460 Kč náklady na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 2 793 Kč. Žalovaný na zesplatnění dluh neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], výpisu o proplacení smlouvy, printscreenu ze systému žalobkyně, opisu výpisu proplacení smlouvy z 17.3.2020, výpisu o čerpání o úhradách úvěru, výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíce listopad a prosinec 2019, výzvy ke splacení úvěru ze dne14. 12. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 18. 6. 2021 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto jistinu, navýšenou o sjednaný úrok ve výši 49,10 % ročně v pravidelných 24 měsíčních splátkách počínaje 17. 4. 2020. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze lustrací z veřejně dostupných databází a vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného dle jeho informací doložených výpisem z běžného účtu. Dopisem ze dne 18. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30-ti dnů od sepsání výzvy. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z veřejně dostupných databází, sdělení žalovaného a neověřoval si jeho příjmy a výdaje vyjma výpisu z jeho běžného účtu. Z výpisy z tohoto účtu z [datum] však vyplývá, že kreditní obraty byly nižší než debety a to přesto, že se na kreditech podílely poskytnuté zápůjčky od [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Z tohoto tvrzení je patrno, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný uhradil 2 502 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 12 498 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 18. 6. 2021 a to do 30-ti dnů od vyhotovení této výzvy. Tato lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 18. 7. 2021, žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od prvního dne prodlení do zaplacení, což za dobu do 1.10.2021 činí v kapitalizované výši 209 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšný v převážné části, nevznikly v řízení žádné náklady, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.