8 C 318/2020-41 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 22 136,40 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení. Podáním ze dne 2. 12. 2020 vzala žalobu zpět o částku 2 836,40 Kč představující část smluvní pokuty a naopak rozšířila žalobu o úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku, poplatku za správu úvěru, poplatku za sjednání úvěru a inkasního poplatku v 13-ti pravidelných měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 1. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, neuhradila ničeho a dluží částku 14 300 Kč. V důsledku porušení závazkové povinnosti je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za dobu od 20. 2. 2019 do 20. 8. 2020, která po částečném zpětvzetí žaloby činí 5 000 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinný stav, počet osob ve společné domácnosti, počet vyživených osob, způsob bydlení, majetek žalované, jejího zaměstnavatele, průměrné příjmy a výdaje za dané období, které žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a které žalovaná poskytovateli úvěru doložila. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou společnosti [právnická osoba] smlouvou ze dne 11. 12. 2019 a tato společnost poskytla pohledávku žalobkyni dle smlouvy ze dne 26. 5. 2020, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně předpisu splátek, čestným prohlášením ze dne 19. 1. 2018, fakturou [číslo] až [číslo], výpisem z účtu č. [bankovní účet], žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum], finanční analýzou ze dne 19. 1. 2018, oznámením o postoupení pohledávky z 27. 7. 2020, výzvou k úhradě z 27. 7. 2020 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které [právnická osoba] na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o celkové náklady ve výši 7 300 Kč, v 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, počínaje devátým v kalendářním měsíci následujícím po měsíci ve kterém byla smlouva uzavřena. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, uvedených v žádosti o úvěru, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2018 na mateřské dovolené s rodičovským příspěvkem ve výši 3 800 Kč. Přesto je v žádosti o poskytnutí úvěru uveden příjem ze závislé činnosti (mzda ve výši 13 940 Kč), což mělo být ověřeno fakturami, vystavenými [jméno] [jméno] a výpisem z účtu, k němuž žalovaná čestně prohlásila, že jde o účet otce jejího přítele, kdy ona sama svůj účet nemá. Ve výpisu z účtu je konstatováno, že příjem ve výši 24 893 Kč je výplata přítele. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 v průměru měsíčně 5 000 Kč, z čehož 2 000 Kč představují náklady na stravování, 500 Kč ostatní výdaje a 2 500 Kč průměrné měsíční výdaje žalované, průměrné měsíční výdaje domácnosti měly činit 13 000 Kč. K výdajům nebyly předloženy žádné doklady, pouze čestné prohlášení, ve kterém žalovaná uvádí, že výdaje týkající se nájmu a částečné správy hradí její přítel. Žalovaná byla v té době svobodná a vyživovala dvě nezletilé děti. Žalovaná nesplatila na poskytnutou půjčku ničeho. Dopisem ze dne 30. 11. 2018 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 30-ti dnů po obdržení dopisu. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na její majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno v žádosti o poskytnutí úvěru. Dle obsahu této žádosti představoval příjmy žalované rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč, který měl být ověřen výpisem z účtu, který patří otci jejího přítele. Další příjmy již nebyly příjmy žalované, ale údajně jejího přítele. Výdaje žalované, které měly činit nereálných 2 500 Kč měsíčně, nebyly ničím ověřeny a poskytovatel se spokojil s čestným prohlášením. Je navíc nepochybné, že měsíční náklady ženy, vyživující dvě děti a bydlící v nájemním bytě jsou vyšší než odhadovaná částka 2 500 Kč měsíčně, jak se uvádí v této žádosti. Právní předchůdce žalobkyně tím, že neověřoval měsíční výdaje žalované a spokojil se s jejím tvrzením, před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalované jistinu ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dosud nevrátila ničeho, a proto je povinna žalobkyni zaplatit tuto jistinu v plném rozsahu. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 30. 11. 2018, a to do třiceti dnů, proto byla v prodlení s vrácením výše uvedené jistiny nepochybně dne 29. 2. 2019, od kterého se žalobkyně domáhá úroků z prodlení. Dle § 1970 občanského zákoníku je proto povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 29. 2. 2019 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. V části o 2 836,40 Kč bylo řízení zastaveno dle § 96 o.s.ř. pro zpětvzetí žaloby v této části. 11. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 886 Kč, byla žalob