8 C 338/2021-11 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 4 806 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 11. 2020 do zaplacení z částky 3000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 146,36 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní za použití prostředků na dálku smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr, navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč vrátit do 3. 11. 2020. Před poskytnutím úvěru byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází EUCB a CRIF, dále žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalované a nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho a dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], výzvy k úhradě ze dne 7. 6. 2021 včetně podacího lístku, výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za měsíc září 2020 a výpisu z registru EUCB ze dne 5. 10. 2020, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu do 3. 11. 2020 navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z jejího účtu, vedeného u [obec] [anonymizováno] za dobu od 1. 9. do 30. 9. 2020, z něhož je patrno, že její příjmy za tento měsíc byly nižší než výdaje, předmětné příjmy představoval mimo jiné invalidní důchod ve výši 6 610 Kč a příjmy za výkup kovů. Dle výpisu z EUCB registru je patrno, že žalovaná v té době čerpala další půjčku, součet opožděně splacených půjček činil 16 242 Kč, přičemž průměrná měsíční splátka představovala 6 828 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne 7. 6. 2021. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 3 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a z výpisu z jejího účtu za měsíc září 2020, tedy neověřoval příjmy a výdaje žalované. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaná nevrátila ničeho. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 3 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 7. 6. 2021, který jí byl doručován téhož dne elektronickou poštou s lhůtou k plnění do 7 dnů. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější a neúspěšná byla v rozsahu 38 %, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 24 %. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 400 Kč činí celkem 1 489 Kč 24 % těchto nákladů činí 358 Kč.