8 C 375/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 9 057,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 28. 4. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 29. 1. 2021 do 27. 4. 2021 ve výši 177,56 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 6 671,66 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 099,81 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 289 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně úroku v sazbě 30,77 % ročně v pravidelných 36-ti měsíčních splátkách po 489 Kč. Žalovaný byl původním věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází a byla posuzována jeho příjmová a výdejová stránka. Přezkoumávány jeho klientské informace o zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 11 158 Kč a v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14. 1. 2021. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 6 671,66 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 956 Kč. Žalovaný na zesplatnění dluh neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], výpisu o proplacení smlouvy, výpisu o čerpání o úhradách úvěru, výzvy ke splacení úvěru ze dne 14. 1. 2021 a předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2021 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 289 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto jistinu, navýšenou o sjednaný úrok ve výši 30,77 % ročně v pravidelných 36-ti měsíčních splátkách po 489 Kč počínaje 6. 3. 2019. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze lustrací z veřejně dostupných databází a vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného dle jeho informací. Dopisem ze dne 14. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 9 664,83 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 6 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z veřejně dostupných databází a neověřoval si jeho příjmy a výdaje. Z tohoto tvrzení je patrno, že nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 289 Kč a žalovaný uhradil 11 158 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 131 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 14. 1. 2021, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 17. 1. 2021 a 14-ti denní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 31. 1. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 1. 2. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšný v převážné části, nevznikly v řízení žádné náklady, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.