8 C 402/2020-83 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 50 020 Kč, úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a za dobu do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 3 412,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a za dobu do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 1 698,13 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 6 000 Kč (úroková sazba 18,96 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso ve výši 12 000 Kč a poplatek za pojištění 720 Kč. Celkovou částku 54 720 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 912 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 4 700 Kč a dluží částku 50 020 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Rozsudkem ze dne [datum] byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 25 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 27. 12. 2019 do zaplacení a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Na základě odvolání žalobkyně byl usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] zamítavý výrok zrušen, stejně jako výrok, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a v tomto rozsahu byla věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Soud u jednání provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zákaznickou kartou žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019, výzvou k úhradě z 7. 5. 2020 včetně podacího lístku, první stranou smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným a fakturami založenými na č.l. 34 a 35 spisu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 6 000 Kč, administrativní poplatky v celkové výši 18 000 Kč a poplatek za pojištění, v 60 týdenních splátkách po 912 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, které byly zapsány do jeho zákaznické karty. Dle těchto údajů byl žalovaný v roce 2018 osobou samostatně výdělečně činnou a jeho příjem měl činit 33 595 Kč měsíčně, což mělo být ověřováno potvrzením o příjmu od zaměstnavatele. K tomu žalovaný doložil dvě faktury z listopadu a prosince 2017 znějící na částku 32 894 Kč a 39 331 Kč. Celkové výdaje měly činit v roce 2018 celkem 14 900 Kč, z čehož výdaje na bydlení v nájemním bytě měly činit 5 400 Kč a vyživovací povinnost 6 000 Kč. K tvrzením o výdajích žalovaný předložil nájemní smlouvu (její část), dle které výše nájemného (bez plateb za služby) činila 5 972 Kč měsíčně. Žalovaný měl v této době dvě nezaopatřené děti. Dopisem ze dne 29. 11. 2019 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 7. 5. 2020. 5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 30 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty. Příjem žalovaného byl ověřen fakturami, které žalovaný vystavil v měsíci listopadu a prosinci 2017, znějící na částku 39 331 Kč a částku 32 894 Kč Tyto faktury nijak neprokazují skutečné měsíční příjmy žalovaného, není z nich zřejmé, zda byly vystaveny důvodně, zda byly proplaceny a samy o sobě nevypovídají o ziskovosti podnikatele, od jehož příjmů je nutno odečíst výdaje, které z dvou osamocených faktur nevyplývají. Lze tedy konstatovat, že poskytovatel úvěru nedostatečně ověřoval příjmy úvěrovaného. Navíc nijak nebyly ověřovány výdaje žalovaného, vyjma výdajů na bydlení a právní předchůdce žalobkyně se spokojil s tvrzením žalovaného o jeho výdajích. Navíc zjištění z nájemní smlouvy, která byla úvěrujícím dle karty zákazníka ověřována, neprokazuje tvrzený výdaj na bydlení ve výši 5 400 Kč měsíčně. Ten byl nepochybně vyšší, když čisté nájemné (bez nákladů na služby) činilo dle nájemní smlouvy 5 972 Kč měsíčně. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 4 700 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 25 300 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29. 11. 2019, který mu byl doručován 13. 12. 2019 prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 16. 12. 2019 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 26. 12. 2019. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 28. 12. 2019 do zaplacení. V tomto rozsahu již soud žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 16. 4. 2021. Ve zbývající části, o které po zrušení odvolacím soudem nebylo pravomocně rozhodnuto, žaloba nebyla